
Zdá se, že Rusko a Severní Korea, obě sužované trestáním ekonomických sankcí, hledají způsoby, jak si navzájem pomoci, a přitom ohrnují nos nad řádem založeným na pravidlech, který prosazuje širší mezinárodní společenství, říkají odborníci.
Pět měsíců po invazi na Ukrajinu je Rusko zasaženo opakovanými koly sankcí ze strany USA a jejich partnerů.
Poslední přišlo v úterý, kdy Spojené království oznámilo nové sankce vůči ruským představitelům. O týdny dříve, 28. června, se USA zaměřily na 70 subjektů, z nichž mnohé jsou v ruském obranném průmyslu.
Evropská unie vydala šesté kolo sankcí, které zahrnovalo ruskou centrální banku, nejvyšší představitele a vývoz ropy, a 17. července navrhla sedmý balíček sankcí, který ovlivní ruské zlato, a rozšířený seznam zboží a technologií dvojího užití.
Porušení sankcí
Moskva bez spojenců začala hledat nové ekonomické vztahy.
Ruský velvyslanec v Severní Koreji Alexander Matsegora řekl v rozhovoru pro ruský deník Izvestija 19. července, že Moskva by mohla najmout severokorejské dělníky, aby obnovili válkou zničenou ukrajinskou oblast Donbas, která je nyní z velké části pod ruskou kontrolou. Pchjongjang podle listu The Moscow Times projevil zájem o dovoz zboží vyrobeného v regionu.
„To jen ukazuje, do jaké míry ruský prezident Vladimir Putin zůstává izolovaný. Teď se musí obrátit na Severní Koreu,“ poznamenal téhož dne John Kirby, koordinátor Rady národní bezpečnosti Bílého domu pro strategickou komunikaci.
Korejská služba VOA kontaktovala ruské velvyslanectví ve Washingtonu a ministerstvo zahraničí v Moskvě s žádostí o vyjádření k Matsegorovým poznámkám, ale nedostala odpověď. Služba také kontaktovala severokorejskou misi při OSN s žádostí o potvrzení Matsegorových poznámek, ale nedostala odpověď.
Rada bezpečnosti OSN, jejímž je Rusko stálým členem, přijala v prosinci 2017 rezoluci zakazující členským státům najímat severokorejské pracovníky v reakci na odpálení mezikontinentální balistické rakety Pchjongjangu o měsíc dříve.
Pchjongjang, dychtící po cizí měně, dlouho vysílal severokorejské dělníky do Ruska, aby vydělali peníze na posílání domů. Podle odhadů USA bylo v Rusku 30 000 severokorejských dělníků, než OSN vydala sankce. Mnozí zůstali v Rusku a pracovali na studentská nebo cestovní víza. Ve zprávě předložené OSN v březnu 2020 Rusko uznalo, že v zemi zůstalo 511 Severokorejců.
„Moskva porušuje sankce proti Severní Koreji od chvíle, kdy pro ně Rusko hlasovalo,“ řekl Anthony Ruggiero, vedoucí pracovník Nadace pro obranu demokracií. Podle Bruce Klingnera, vedoucího pracovníka Heritage Foundation, však Matsegoryovy poznámky naznačují přímou ochotu „nehanebně obhajovat takové porušení“.
Sergej Radčenko, historik studené války na Johns Hopkins School of Advanced International Studies, řekl: „Teď, když Rusko samotné je pod sankcemi, zjevně nemá žádný důvod dodržovat nějaká omezení.“
Obnovená spolupráce
Odborníci vidí vzájemné výhody v rostoucí spolupráci mezi Ruskem a Severní Koreou, které jsou obě ochotny porušovat pravidla a porušovat normy zavedené USA a podobně smýšlejícími zeměmi.
Patricia Kim, členka zaměřující se na východní Asii z Brookings Institution se sídlem ve Washingtonu, řekla: „Tyto dva státy vidí ve svých situacích jasné paralely a sdílejí společnou věc v odporu proti sankcím a „západnímu řádu“ pod vedením USA.
Pokračovala: „Je docela pravděpodobné, že v nadcházejících měsících uvidíme prohlubování diplomatických, ekonomických a možná i vojenských vazeb mezi Severní Koreou a Ruskem, protože oba státy čelí globální izolaci.“
Harry Kazianis, prezident projektu Rogue States Project, který se vydává za bipartistický think-tank pro národní bezpečnost, řekl, že spolupráce „nepřekvapí, protože Moskva i Pchjongjang jsou tak izolované, že se budou snažit spolupracovat jakýmkoli možným způsobem“.
Kdysi se přátelské vztahy mezi Moskvou a Pchjongjangem zhoršily po rozpadu Sovětského svazu, ale ukrajinská válka je opět svedla dohromady, říkají analytici.
Krátce po vypuknutí války v únoru Severní Korea bránila ruskou invazi na Ukrajinu. V březnu spolu s Běloruskem, Eritreou a Sýrií hlasoval Pchjongjang proti rezoluci OSN požadující, aby Rusko invazi ukončilo.
Pchjongjang 14. července před prohlášením Matsegory uznal nezávislost dvou Ruskem podporovaných odtržených regionů – samozvané Doněcké a Luhanské lidové republiky v ukrajinské oblasti Donbas.
O pět dní později vydalo severokorejské ministerstvo zahraničí prohlášení, že jeho vztahy s Moskvou „dosahují nového strategického vrcholu“.
„Oslabení liberálně demokratického řádu“
Ken Gause, ředitel programu Adversary Analytics Program v neziskové výzkumné a analytické organizaci CNA, uvedl, že Matsegorovy poznámky ukazují, že „Rusové se zaměřují na oslabení liberálně demokratického řádu, na způsob, jakým je mezinárodní společenství strukturováno tak, aby podporovalo národní zájmy USA, z Ruska. úhel pohledu.‘
Dodal, že Rusko a Čína „se chystají odříznout části mezinárodního společenství“, jako je Severní Korea, „které ve skutečnosti nechtějí mít co do činění s USA a všemi jejich pravidly a předpisy“ a dostat je pod svůj stín. .
Rusko se také obrátilo na Írán se žádostí o zbraně k použití ve válce na Ukrajině, řekl 12. července poradce Bílého domu pro národní bezpečnost Jake Sullivan.
Patrick Cronin, asijsko-pacifický bezpečnostní předseda kalifornského Hudsonova institutu, řekl: „Rusko chce ukázat, že si zachovává iniciativu ve válce s Ukrajinou, a aby to dokázalo, potřebuje každého ochotného partnera, který by odolal tomu, aby se mu vyhýbali. mezinárodní společenství.“
Pokračoval: ‚Stát vyděděnce, který pomáhá jinému státu vyděděnec, shrnuje transakční vztah.‘
Cronin řekl, že Pchjongjang by mohl poskytovat „levnou pracovní sílu“, zatímco Moskva dodává energii a potraviny. Dodal: „Existuje potenciál pro silnější vojenské technologické partnerství, které může pomoci Severní Koreji s jejím rostoucím arzenálem jaderných zbraní.“
Severní Korea je podezřelá, že dokončila přípravy na svůj sedmý test jaderných zbraní.
Samuel Wells, člen Studené války z Wilsonova centra, řekl: „Vyjádřením tohoto zájmu o ekonomickou spolupráci může být zkušební balón“, ale „určitě to ukazuje na omezení [používání] sankcí pro politiku.“