Čínská poptávka po dřevu ničí lesy v Rusku a Zambii

Čínské dřevařské společnosti plundrují lesy na ruské Sibiři a na území africké Zambie – jak legálním, tak nelegálním způsobem, říkají ochránci, obyvatelé a experti.

Ruský zpravodajský server Sibir Realii ve svém článku nazvaném „Černí dřevaři“, který zveřejnil 30. září, podrobně popsal „válku“ mezi místními ochránci tajgy a nelegálními dřevorubci, kteří prodávají vytěžené dřevo do Číny. Tajga je rozsáhlý sibiřský ekosystém, který je charakteristický svými modříny, smrky a borovicemi.

Čínská poptávka po dřevu ničí lesy v Rusku a Zambii
Čínská poptávka po dřevu ničí lesy v Rusku a Zambii

Většina těchto nezákonných dřevařů pochází z Číny, píše Sibir Realli. Ljudmila Mjsak, obyvatelka vesničky Paspaul na jihu Sibiře, sdělila: „Přijde mi, že nám tu (Číňané) rozprodávají vlast společně s pozemky, lesy, … včetně nás“.

Antonina Raspajeva, která bydlí ve vesnici Kebezeni na jihu Sibiře, byla svědkem kácení stromů. „Rozplakala jsem se, když jsem to všechno viděla… skoro nemůžu mluvit,“ svěřila se serveru Sibir Realii.

Místní tento problém nahlásili ruským úřadům, ale bez úspěchu.

Problémy v Rusku

Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO), vyhotovila v roce 2012 zprávu o výhledu ruského lesního hospodářství. Uvedla, že na začátku roku 2010 mělo Rusko lesní porosty v rozsahu 1,18 miliardy hektarů, které představovaly více než 20 % světových lesů. Ruské lesní odvětví, které zpracovává dřevo z borovic, modřínů, bříz a dubů, představovalo 1,3 procenta hrubého domácího produktu (HDP) v době vydání této zprávy.

nelegální těžba dřeva díky vysokých finančním ziskům
nelegální těžba dřeva díky vysokých finančním ziskům

Nedostatečně rozvinuté odvětví napomáhá nelegální těžbě dřeva díky vysokých finančním ziskům. Nezákonný dřevorubec může z borovice vytěžit až 6 000 rublů (asi 80 euro). Oproti tomu legální dřevař vydělává přibližně desetkrát méně.

Podle zářijového článku vydaného moskevským Garnegieho centrem existuje mezi ruskými občany oprávněný strach, že Číňané výrazně naruší a zredukují sibiřské lesy. Tyto obavy přiměly místní obyvatele ze sibiřských krajů Irkutsk a Krasnojarsk k podepsání peticí za zákaz vývozu ruského dřeva do Číny.

Nelegální dřevaři nejsou podle článku jen čínského občanství. Uvedený článek poukazuje na to, že čínské firmy často najímají k těžbě ruské občany. Část ilegálního kácení stromů se provádí ve vzdálených lokalitách, které ruské orgány těžko monitorují. V dalších případech využívají těžební firmy skutečnost, že lesníci nemají dostatečné finanční prostředky a lesní plochy dostatečně nehlídají.

Nelegální dřevaři nejsou podle článku jen čínského občanství
Nelegální dřevaři nejsou podle článku jen čínského občanství

Nelegálním praktikám v obchodu se dřevem také napomáhá korupce úředníků na samotných hranicích. Podle zmiňovaného článku lze nelegálně pokácené dřevo snadno vyvést přes ruské hranice. Dřevařské společnosti často podplácejí příslušné úředníky, a ti jim vyhotoví dokumentaci, která dřevařům umožňuje kácení starých borovic v chráněných oblastech.

Nadace Jamestown, americká instituce se sídlem ve Washingtonu, v červnu zveřejnila své nálezy o tom, jak se Číňané chovají na Sibiři. Poukázala na fakt, že ruští úředníci inkasovali nemalé sumy, a to díky čínským investicím do dřevařského průmyslu v Rusku. Tyto investice byly prezentovány jako legální projekty.  Pro místní obyvatele to však, až na jednotlivce, bohužel neznamenalo žádné zlepšení životních podmínek.

Sibiř se brzy promění na „bílou Afriku“
Sibiř se brzy promění na „bílou Afriku“

Sajan Namsarajevová, která pracuje pro univerzitu Cambridge, uvedla v září v rozhovoru s ruským rádiem Svoboda, že Sibiř se brzy promění na „bílou Afriku“, to jest, že dopadne jako mnohé další země, které přistoupí na finanční pomoc, za kterou pak následně Čína bude chtít přístup k přírodním zdrojům.

Jeden pás, jedna cesta

V roce 2013 představila čínská vláda projekt OBOR neboli „One Belt, One Road“ (český překlad: Jeden pás, jedna cesta), jehož úkolem je financovat projekty na obnovu a rozvoj infrastruktury ve více než 60 zemích. Cílem je vytvořit obchodní cesty s geopolitickým vlivem v jihovýchodní Asii, Africe, Evropě a Jižní Americe.

Státní podniky v Číně se staly nadšenými účastníky projektu OBOR. Například v roce 2014 zahájil státní podnik China Forestry Group výstavbu tzv. „průmyslového parku lesní město“ ve městě Suej-fen-che, v severovýchodní provincii Chej-lung-ťiang. China Forestry Group má na starosti nejen lesnictví v Číně, ale také dovoz a vývoz dřevařských produktů.

Státní podniky v Číně se staly nadšenými účastníky projektu OBOR
Státní podniky v Číně se staly nadšenými účastníky projektu OBOR

Zmiňovaný průmyslový park zahrnuje 55 podniků, z nich naprostá většina jsou výrobci dřevěných podlah a nábytku. Čína je dlouhodobě jedním z největších světových výrobců nábytku, a proto má také přirozeně vysokou poptávku po dřevě. Od chvíle, kdy Peking zavedl projekt OBOR, čínský nábytkářský průmysl zaznamenal díky dřevu z dovozu rozmach.

Čínské státní noviny Global Times v článku z letošního června uvedly, že celková hodnota vývozu a dovozu dřeva a dřevařských výrobků v Číně dosáhla v roce 2017 celkem 82,193 miliardy USD, což je nárůst téměř o 12 procent oproti předchozímu roku. Čína dovezla 108 milionů kubických metrů (asi 38 milionů tun) dřeva, z čehož 31 % z toho pochází z Ruska.  To je nejvyšší dovoz ze všech zemí, z nichž Čína dřevo dováží.

Zambie

Čína dováží dřevo i z mnoha afrických zemí, a to především z Mozambiku, Konga, Tanzanie a Zambie.

Zambie je z dalších zemí, která dostala nezanedbatelné investice poskytnuté plánem OBOR, a nyní čelí podobným problémům s nadměrnou těžbou dřeva jako Rusko. Podle údajů od zambijského ministerstva půdy a přírodních zdrojů je tento západoafrický stát pokryt zhruba 44 miliony hektary lesa. Tato lesní plocha představuje 60 % z celkové rozlohy Zambie. Čína má namířeno právě na tyto přírodní zdroje.

Předmětem obchodu mezi Zambií a Čínou je strom mukula, více známý jako palisandr. Palisandr se v Číně prodává za vysoké ceny, protože palisandrový nábytek (známý v čínštině jako chung-mu), používala v minulosti císařská rodina a dnes je z něj symbol prestiže.

„Boom v poptávce začal kolem roku 2012. Čínští nákupčí hledali dřevo mukula po celé zemi,“ uvedla Mercy Kandulu Mupeta, úřednice z oddělení zambijského ministerstva lesního hospodářství, podle zprávy Mezinárodního institutu pro životní prostředí a rozvoj (IIED) z dubna 2017.

Důkaz nezákonné těžby dřeva je zřejmý z nesrovnalostí mezi údaji o vývozu dle FAO a údaji o dovozech, které vydávají čínské celní úřady. Na tyto nesrovnalosti poukazuje článek z dubna 2018 zveřejněný Centrem pro mezinárodní lesnický výzkum (CIFOR). CIFOR je nezisková výzkumná organizace se sídlem v Indonésii.

Podle FAO Zambie v roce 2016 vyvezla zhruba 3 tisíce kubických metrů (asi 1 060 tun) dřeva. Samotná Čína, podle čínských celních orgánů, obdržela ze Zambie celkem 60 tisíc kubických metrů (asi 21 190 tun). Dokument poukázal na to, že palisandrové dřevo tvoří převážnou většinu, přestože přesné údaje nebyly k dispozici.

Dokument CIFOR odhaduje, že Zambie kvůli nezákonné těžbě dřeva končí ve ztrátě zhruba 3,2 mil. dolarů za rok na daních z podnikání. Tato ztráta by nemusela být tak vysoká, pokud by se těžba uskutečňovala přes místní firmy. Dokument dále odhaduje, že úředníci, kteří usnadňují nelegální těžbu dřeva v Zambii, inkasují na úplatcích asi 1,7 mil. dolarů.

Fašistické Německo napadlo Polsko a 1. září 1939 začala druhá světová válka

Německá operace Fall Weiss, invaze do Polska (též zářijová kampaň nebo zářijové tažení (německy Polenfeldzug, polsky Kampania wrześniowa či Wojna obronna 1939 roku); 1. září 1939 – 5. říjen 1939, od 17. září podpořena útokem Sovětského svazu) zahájila druhou světovou válku v Evropě. Nacistické Německo, Slovensko a Sovětský svaz během ní společně v jediném měsíci zlikvidovaly Polsko. Západní spojenci, kteří v reakci na německou agresi vyhlásili Německu válku, nebyli ochotni ani schopni Polsku významněji pomoci a nedokázali ani využít faktu, že většina německých jednotek byla soustředěna v Polsku a na polských hranicích. Výsledkem bylo rozdělení polského území mezi Německo, Sovětský svaz, Litvu a Slovensko.

Polsko odhaduje škody na svém území zaviněné nacistickým Německém v průběhu druhé světové války na 1,3 bilionu eur

Důvody a záminka

Německo se nikdy nesmířilo se svými územními ztrátami na úkor Versailleskou smlouvou obnoveného Polska po porážce Německa a Rakousko-Uherska v 1. světové válce. Hitler chtěl toto území zpět a navíc požadoval jeho rozšíření směrem na východ kvůli rozšíření německého životního prostoru. Hlavním německým územním požadavkem byl tzv. Polský koridor, tedy polské území, které oddělovalo Východní Prusko od zbytku německého území. V koridoru se také nacházelo Svobodné město Gdaňsk s početnou německou národnostní menšinou. Od vzájemných střetů v letech 1918-22 byly polsko-německé vztahy na bodě mrazu.

O nevraživosti, kterou vůči Polákům cítili v německých armádních kruzích, nejlépe svědčí to, že již během polsko-sovětské války (1920), když Rudá armáda táhla na Varšavu, začal štáb velitele Reichswehru generála Hanse von Seeckta plánovat invazi do západního Polska a opětovné přičlenění této německy mluvící oblasti k Německu.

Někteří historikové (například Jurij Ignaťjevič Muchin – Катынский детектив, Светотон, 1995) poukazují na fakt, že Polská vláda se v mnoha ohledech chovala vůči německé menšině a v otázce Gdaňsku nediplomaticky a často podléhala nacionálním vášním. Mnozí Poláci byli například toho názoru, že by se spíše mělo Německo vzdát Východního Pruska v jejich prospěch a na německé požadavky nechtěli za žádnou cenu přistoupit. Vzhledem k hraničnímu sporu s Československem o Těšínsko se Polsko nepřipojilo k Malé Dohodě. Podpisem paktu o neútočení s nacistickým Německem z 26. ledna 1934 a antisovětským postojem vzhledem k územním sporům, ale vzdor faktu, že SSSR byl spojencem Francie, se Varšava dostala do určité izolace.

Ač bylo Polsko protibolševicky naladěné, odmítlo se v jednání s hitlerovským Německem podílet na akcích proti SSSR. Zpravodajská služba SSSR měla o vyjednáváních a polsko-německých vztazích podrobné zprávy, ale nabídku A. Hitlera na společnou okupaci Polska J. V. Stalin obratem přijal. Dne 23. srpna 1939 byl podepsán „Pakt Ribbentrop-Molotov“ zaměřený na plánované napadení, okupaci a opětovné rozdělení Polska.

Dva dny na to 25. srpna 1939 došlo k podpisu Dohody o vzájemné pomoci mezi Velkou Británií a Polskem, ve které polská vláda získala potvrzení a upevnění záruk západních spojenců poskytnuté již v květnu roku 1939 a kde se uvádí:

„…druhá smluvní strana poskytne neodkladně smluvní straně nacházející se ve válečném stavu všemožnou pomoc a podporu, které jsou v její moci.“

Po útoku Německa na Polsko 28. září 1939 následovalo ve Varšavě naopak podepsání Smlouvy o přátelství, spolupráci a vymezení demarkační linie mezi komunistickým Sovětským svazem a nacistickým Německem, v jehož tajných dodatcích si obě země přerozdělily smluvené sféry vlivu, vzájemnou podporu při jejich vymezování a výslovně připustily úplnou likvidaci Polska.

Plány stran

Polsko bylo rozhodnuto bránit se útoku a počkat na pomoc od západních spojenců. Evidentně nepočítalo s útokem ze strany Sovětského svazu. Německo mělo[zdroj?] postupovat podle vojenského plánu „Fall Weiss“ (případ Bílý), jenž využíval nevýhodného rozložení polského území.

První finální koncept plánu předložil Hitlerovi tým generála Rundstedta 7. května 1938, finální verze plánu byla schválena o dva týdny později.

Německé jednotky rozmístěné ve Východním Prusku a Slezsku měly vytvořit kleště a obchvátit polské jednotky. Sovětský svaz měl v plánu na sebe neupozorňovat a přidat se až později, což mělo omezit politické problémy a vojenské ztráty spojené s útokem (vzhledem k předchozí drtivé porážce v Rusko-polské válce měl Stalin k polské armádě značný respekt). Nečekaně rychlý postup Německa Sovětský svaz zaskočil a Stalin musel později s útokem spěchat. Svůj vpád odůvodňoval ochranou ruského, běloruského a ukrajinského obyvatelstva před německým záborem, ovšem prokázaným faktem je, že tam, kde to mělo význam, spolu sovětské a německé jednotky ochotně spolupracovaly a že útok byl s Německem předem domluven.

Události před útokem

Polsko požádalo 24. března 1939 Velkou Británii o uzavření tajné spojenecké dohody. Tímto požadavkem se začala zabývat britská vláda o týden později a 6. dubna 1939 souhlasili s požadavkem Polska. Velká Británie garantovala nezávislost nejen Polsku, ale i Rumunsku, Turecku a Řecku. Spojeneckou smlouvu s Polskem z roku 1925 aktualizovala i Francie. Reakcí Německa pak bylo anulování smluv s Velkou Británií (námořní dohodu) a Polskem (pakt o neútočení). Itálie pak podepsala vojenské spojenectví s Německem 22. května. Velká Británie si však již červenci uvědomovala, že dodržení spojeneckých závazků bude velmi obtížné vyplnit.

Koncem června byly podepsány přípravy realizace plánu Fall Weiss včetně časového rozvrhu. V téže době se zvyšuje počet provokací v Gdaňsku a německý tisk zahájil štvavou a zavádějící kampaň za ochranu utlačovaných Němců v Polsku.

Podle Hitlerova plánu mělo k invazi dojít 26. srpna brzy ráno. Již 25. srpna se proto začaly německé jednotky přesouvat do výchozích postavení a došlo i k Jablunkovskému incidentu, který je považován za první předčasný útok druhé světové války v Evropě. Ve stejný den se ale političtí představitelé Velké Británie odhodlali podepsat dlouho očekávané písemné garance Polsku, ve kterých se obě strany zavazovaly ke spojenectví v případě německého útoku.

To Hitlera velice překvapilo a rozkaz útoku ještě téhož dne odložil. Rozkaz k odložení akce se ale k několika malým, převážně záškodnickým jednotkám nedostal, a proto se druhého dne odehrálo několik drobných pohraničních incidentů a šarvátek. Polsko, které již od jarních měsíců postupně mobilizovalo armádu, proto s koncem 30. srpna vyhlásilo všeobecnou mobilizaci. Potom byla ale na nátlak západních spojenců, kteří se chtěli válce vyhnout za každou cenu, odvolána.

31. srpna dal Hitler polské straně výzvu k poslání vyjednavače, zřejmě aby si u západních států získal pověst diplomata. Polská vláda ale jakékoliv jednání s Německem odmítla a znovu vyhlásila mobilizaci. Zmatky, které tento akt provázely, způsobily že polská armáda měla v době německého útoku (ke kterému došlo druhého dne) zmobilizováno pouze 65 % svých sil.

Hitler mezitím stanovil čas útoku na 1. září v 4:00. Německou záminkou k napadení Polska měly být pohraniční incidenty na německo-polské hranici, zejména pak přepadení vysílačky v Glivici, který se odehrál 31. srpna 1939. Podle německé propagandy byla radiostanice ve večerních hodinách přepadena polskými vojáky, kteří měli povraždit její posádku a vysílat odtud výzvy k boji proti Německu. Ve skutečnosti byl ale přepad proveden německými agenty gestapa převlečenými do polských uniforem.

Invaze začíná

V Asii již od roku 1937 probíhaly boje mezi Čínou a Japonskem (viz druhá čínsko-japonská válka). Oficiálně druhá světová válka začala dne 1. září 1939 v Evropě na německo-polské hranici, kdy německá vojska po předchozích provokacích a zinscenovaných incidentech zahájila invazi. Jako první byl napaden poloostrov Westerplatte u Gdaňsku. K útoku se připojilo Slovensko.

Velká Británie a Francie reagovaly rychle. 3. září 1939 vyhlásily Německu válku. Faktem však bylo, že tyto státy neměly schopnost ji vést na dostatečně významné úrovni. Zatímco letecká a námořní válka byla zahájena prakticky okamžitě, pozemní vojska západních spojenců neměla dostatečný počet mužů.

Spojené království nebylo schopno dát dohromady nic víc než malý expediční sbor, který odeslala do Francie, a zastaralé mobilizační mechanismy francouzské armády se rozbíhaly příliš pomalu. Navíc hlavní francouzská vojenská doktrína rozhodně nebyla Polsku nakloněna, generál Gamelin ji shrnul jedinou větou: „Kdo zaútočí, prohraje“. Zatímco se však francouzská armáda šikovala a čekala na Hitlerovu chybu, na východě probíhala tragédie.

Polská obrana se hroutí

Polská armáda zoufale bojovala, ale za situace, v jaké se ocitla, nebyl úspěšný odpor možný. Polská vojska se nestihla ani plně zmobilizovat a zaujmout určené pozice, když byla země napadena. Polské letectvo utrpělo značné ztráty při prvních náletech Luftwaffe – většinou se však jednalo o cvičné, druholiniové a opravované stroje, protože prvoliniové letouny byly rozmístěny na polních letištích. Časté tvrzení, že během prvních náletů byla zničena většina polského letectva, je ve skutečnosti jedním z mýtů, které se pojí s touto válkou. Polské letectvo ve skutečnosti přežilo první údery a bojovalo ve válce s obrovskou houževnatostí, přičemž způsobilo německému letectvu všeobecně větší ztráty, než by se dalo očekávat, nicméně situace na zemi byla beznadějná.

Nepočetné polské tankové síly organizované zastaralým způsobem nemohly čelit německým tankovým klínům postupujícím vpřed podle inovačních schémat bleskové války.[zdroj?] Nemotorizovaná polská pěchota i jízda byly opakovaně masakrovány při přesunech přes otevřený terén, který nedokázaly překonávat dost rychle, nebo ničeny postupně po malých jednotkách, protože se kvůli neschopnosti rychle se přesouvat a přeskupovat nedokázaly mezi sebou účinně podporovat. Polské letectvo, kterému rychle docházely bomby a náhradní díly, nebylo schopno ani zabezpečit účinné vzdušné krytí polským jednotkám, ani provádět dostatečně silné a koordinované útoky na postupující německé kolony (výrazné úspěchy si vydobyla pouze stíhací brigáda chránící Varšavu a bombardovací brigáda útočící na XVI. armádní sbor generála Höpnera, který musel kvůli jejím útokům požádat o speciální stíhací ochranu. Oba úspěchy však byly časově omezené – v prvním případě ztrátou vhodných letišť a rozpadem systému včasné výstrahy, v druhém ztrátami bombardérů a nedostatkem bomb.Německé jednotky rychle pronikaly ze severu i jihozápadu k Varšavě. Již 8. září stály jednotky 4. tankové divize na varšavských předměstích.

Poslední odpor

9. září se drcená polská armáda vzepjala k poslednímu zoufalému pokusu alespoň oddálit nevyhnutelný konec. Zoufalý útok trosek armád Poznaň a Pomoří proti levému křídlu a týlu skupiny armád Jih byl veden s úmyslem zastavit její postup a probít se k hlavnímu městu a podpořit jeho obranu (viz bitva na Bzuře). Zpočátku dokázal prudkým úderem vklínit se do obrany německé 8. armády, ale nepřítel proti němu brzy nasměroval drtivou většinu kapacit Luftwaffe a téměř třetinu skupiny armád Jih. Když pak vzápětí na Kutrzebovy síly zaútočila i skupina armád Sever, bylo rozhodnuto. K Varšavě se podařilo dostat jen malé části jednotek, které měly posílit její obranu. V této době se už zbytky všech západních armád pokoušely probít na východ a v souladu s rozkazy velitele polské armády (Rydz-Śmigłyho) posílit obranu Varšavy a vytvořit obrannou linii na řekách Visla a San. Jejich šance byly minimální a definitivně zhasly 17. září, když se Sovětský svaz v souladu s tajnými dohodami přidal k útoku a napadl Polsko z východu. Sovětský úder vedl ze severu Běloruský front pod velením M. P. Kovaljova a z jihu Ukrajinský front v čele se Semjonem Timošenkem. Polská vláda i část velení prchlo ze země. 28. září kapitulovala Varšava, 29. září pevnost Modlin, 2. října obránci poloostrova Hel. Jako poslední jednotky kladoucí organizovaný odpor se vzdaly oddíly generála Kleeberga – 5. října. Při útoku na Polsko se Němci dopouštěli válečných zločinů jednak bombardováním civilního obyvatelstva (zcela zničena byla města Wielun, Frampol, Sulejow, Janow Lubelski, Bilgoraj, 10 % Varšavy bylo srovnáno se zemí) a kolon uprchlíků, jednak vražděním polských válečných zajatců (kolem 3000 zavražděných), civilistů (bylo vypáleno kolem 400 vesnic), inteligence a politiků. Například jen od 1. září do 26. října 1939 vykonali Němci 764 hromadných poprav polských válečných zajatců.

Následky

Polská armáda utrpěla těžké ztráty, některá města (zejména Varšava) byla těžce poškozena rozsáhlým bombardováním. Země byla obsazena dílem nacistickým Německem, dílem Sovětským svazem, Vilno a přilehlý region byl přidělen Litvě, oblast horní Oravy a severní Spiše Slovensku. V následných letech museli Poláci čelit mimořádným zvěrstvům ze strany Německa a Sovětského svazu. Polsko mělo ze všech států, které poznamenala druhá světová válka, největší procentuální ztráty obyvatelstva (viz Počet obětí druhé světové války). Průběh vojenských operací potvrdil, že se německé vojenské doktríny rozvíjejí správným směrem a předznamenal průběh a výsledek bitvy o Francii, která proběhla v roce 1940.

Během druhé světové války zahynulo zhruba 5 600 000 polských občanů (některé zdroje uvádějí 6 miliónů), z toho bylo 3 000 000 obětí židovského holocaustu, 400 tisíc padlých či zavražděných polských vojáků a 2 200 000 civilistů polské národnosti.

Teror

Podrobnější informace naleznete v článcích Německé zločiny v Polsku za druhé světové války a Sovětská okupace východního Polska 1939 – 1941.

Exhumovaná těla polských válečných zajatců povražděných NKVD, viz Katyňský masakr.

Projekt „rozšiřování Německého životního prostoru“ – násilné vyhánění Poláků ze Zamośćké oblasti (1942)

Po obsazení Polska uplatňovali Němci vůči Polákům brutální politiku teroru, odnárodňování a germanizace. Ta byla vykonávána zejména jednotkami SS-Totenkopfverbände a Einsatzgruppen. Docházelo k popravám polských vojáků i civilních osob, zvláštní pozornost byla věnována polské vyšší vrstvě a polské inteligenci. V rámci „Operace Tannenberg“, která se týkala likvidace polské elity, bylo do 25. října 1939 zavražděno 20-24 tisíc Poláků. Po ní následovala akce „Inteligence“, při níž bylo zabito přes 40 tisíc polských intelektuálů. Německá okupační moc zavedla v Polsku, resp. v Generálním gouvernementu a na okupovaných polských územích politiku teroru, přičemž prováděla hromadné veřejné popravy, které měly zastrašovat ostatní obyvatelstvo. Samostatnou kapitolou byly exekuce polských rolníků a ničení polských vesnic. Němci též prováděli politiku vysidlování z oblastí určených k další germanizaci, přičemž bylo ze svých domovů vyhnáno několik stovek tisíc Poláků. Poláci byli též v masovém měřítku nasazováni na nucené práce, při kterých jich velké množství zahynulo. Ještě hůře než samotní Poláci na tom byli příslušníci židovské menšiny v Polsku – viz holokaust.

V Sověty obsazené části země panoval teror stejně ukrutný, jako v té německé. Tragický osud postihl zajaté polské důstojníky a příslušníky inteligence v Sovětském svazu, kteří byli povražděni v rámci tzv. katyňského masakru.

Léčba zánětu močového měchýře

Co je to zánět močového měchýře?

Musíte často chodit na záchod a máte pocit pálení při močení? Pokud je vaše moč zakalená a často jsi pryč jen pár kapek při močení? Tyto příznaky mohou ukazovat na infekci močového měchýře. Při infekci močového měchýře sliznice ochranná sliznice uvnitř močového měchýře, zánět. Příčinou jsou často bakterie. Často přicházejí z venku přes močovou trubici. Snížení imunity, nedostatečná hygiena hraje důležitou roli v rozvoji infekce močového měchýře.

Jak se léčit?

Infekce močového měchýře, je nepříjemná a někdy bolestivá. U lidí, kteří jsou na to nachylní, se může zánět močového měchýře pravidelně vracet. Infekce močového měchýře je léčitelná. Zánět může stejně odmítali pít velké množství vody. V mnoha případech se předepisují antibiotika pro boj s bakteriemi (doxycyclinum). Kompletní balení léku, i když se příznaky zmizely. Zbytky bakterií mohou být příčinou opakované infekce.

Jak zabránit zánětu močového měchýře

Zánětu močového měchýře je možné zabránit díky následující doporučení: – Pijte hodně vody, každý den. Ředí to moč a toxiny v nouzi, jsou rychleji odstraněny. – Pravidelně choďte na záchod, pak budete mít v močovém měchýři méně bakterií na stěně močového měchýře. Vyhněte se nošení těsně přiléhající kalhoty a noste bavlněné spodní prádlo, a zejména ne prádlo ze silonu. Pijte pravidelně šťávu z brusinkového džusu. Brusinky čistí močový měchýř. Je žádoucí, aby jste se po pohlavním styku vymočili. Bakterie v močové trubici jsou méně nebezpečné.

Flucloxacillin

Co je Flucloxacillin?

Flucloxacillin, antibiotik penicilinu. Platný látka flucloxacillin zabíjí určité bakterie. To způsobí, že lék je bakteriální infekce a odstranění souvisejících příznaků, jako je bolest, horečka, otoky, zarudnutí kůže a jiné zánětlivé reakce. Flucloxacillin je to lék jen na lékařský předpis.

Pro jaký účel se používá tento lék?

Lékaři předepisují Flucloxacillin na různých bakteriálních infekcí, včetně:

  • Infekce dýchacích cest, včetně zápalu plic, faryngitida a angína;
  • Meningitida;
  • Kožní infekce, jako jsou růže, impetigo, ekzém pieniążkowaty a фурункулах.

Flukloksacylina absorbován přes gastrointestinální trakt do krevního oběhu, a tímto způsobem dosáhne postižené tkáně. Po několika dnech onemocnění se snižuje.

Jak aplikovat přípravek Flucloxacillin?

Přípravek Flucloxacillin má podobu kapslí, které je třeba polykat celou, zapít sklenicí vody. Lék je třeba brát nalačno (hodinu před nebo dvě hodiny po jídle), tak je jídlo oslabuje účinek dané antibiotikum. Léčba vždy je třeba dovést do konce, i když zlepšení nastane dříve. V případě příliš brzké zrušení флуклоксациллину ne všechny bakterie jsou zničeny, což může vést k relapsu infekce. Délka léčby určuje lékař individuálně, v závislosti na onemocnění. Obvykle, léčba tímto lékem trvá od pěti do deseti dnů.

Dávkování

Pokud lékař předepíše jinak, je v případě většiny infekcí dávkování léku Flukloksacylina je následující:

  • Dospělí a děti starší 12 let: třikrát denně 1 kapsli 500 mg.
  • Děti ve věku od 6 do 12 let: třikrát denně 1 kapsli 250 mg.

Kapsle Flucloxacillin, není určen pro použití u dětí ve věku do 6 let. Ne značně, doporučené dávkování. Před použitím se seznamte s листовкой.

Nežádoucí účinky

Léky mohou vyvolat nežádoucí účinky, i když ne u každého se objeví. Nežádoucí účinky, které mohou nastat při použití přípravku Flucloxacillin, včetně:

  • Nevolnost, zvracení;
  • Vyrážka, někdy je způsobena zvýšenou citlivostí. V případě jejich výskytu je třeba se obrátit na lékaře.

Úplný seznam možných nežádoucích účinků, obsahuje brožura.

Kdy byste neměli používat tento lék?

Flucloxacillin ne pro každého je tím pravým lékem. Nepoužívejte tento přípravek, pokud:

  • Alergie na flukloksacylinę, další antibiotika penicylinové nebo některou z pomocných látek přípravku;
  • Jsi nemocný nebo máte nemocnění jater.

V případě jiných zdravotních problémů, použití tohoto léku by se měli poradit s lékařem. Flucloxacillin, vstupuje do interakce s jinými léčivými prostředky, zejména s některými léky przeciwzakrzepowymi. Zatímco rezervaci, měli byste vždy nahradit všechny léky, aby lékař byl schopen vzít v úvahu.

Těhotenství / schopnost řídit motorová doprava / alkohol

Ženy, které jsou těhotné nebo plánují těhotenství, mohou použít lék Flucloxacillin pouze po konzultaci s lékařem. Tento užívá lék je možné bez problémů používat v období kojení. Flucloxacillin nemá vliv na schopnost řídit vozidla. Během používání tohoto přípravku můžete nerušeně konzumovat alkohol.

Takhle začal protektorát, okupace ČSR Německem 15-03-1939

Dne 30. září 1938 brzy po půlnoci podepsali zástupci Německa, Itálie, Velké Británie a Francie Mnichovskou dohodu, zdálo se, že zachránili evropský mír. Adolf Hitler se zavázal, že poskytne Československu, které bylo přejmenováno na Česko-Slovensko, záruky, což však zůstalo pouze na papíře. Československá zahraniční politika se dostala pod německý vliv. Německo neustále činilo nátlak na okleštěnou republiku a kladlo si nepřijatelné požadavky.

KRÁST SE NEMÁ

Jak potrestat někoho, kdo se rozhodne něco někomu ukradnout? Dokáže se z toho člověk poučit, že krást se nemá. Někteří zločinci udělají další zločin jen jak vyjdou z vězení, protože neumí řešit problém svého přežití jinak. Zločin je propojen se vzděláním.

Kde je vzdělání a dovednosti pro dosažení výroby produktu, kteří jsou ostatní ochotní koupit na nízké úrovni tam je větší šance pro uchýlení se ke zločinu jako způsobu obživy.

Nízká kompetence v profesi je základem pro zločinnost. Výuka jak něco vyrobit nebo jak dodat službu je vynikajícím prostředkem ke snížení zločinnosti.

Pokud lidi umějí pracovat a umějí vyrobit kvalitní výrobky o které je zájem a lidi je kupují nemají mnoho důvodů ke zločinu jako řešení pro přežití.