Kriminálník – definice pojmu Kriminálník

hlavním cílem kriminálníků materiální zisk. Za tímto účelem se systematicky zapojují do ilegálních činností, jako jsou pašování, krádeže, vydírání, pirátství, obchod s bílým masem atd., případně mohou též kvůli zajištění svých zájmů usilovat o politickou moc (Schneckener, 2009: 12). Podoby kriminálnických organizací zahrnují gangy, syndikáty, mafiánské struktury nebo transnacionální hnutí. Kriminálníci obvykle přímo nebojují proti státu, spíše podrývají legitimní autority za využití korupčních technik, vydírání, zastrašování, případně i vražd. Násilí obvykle uplatňují selektivně, přesto však může přerůst v rozsáhlý ozbrojený konflikt – příkladem mohou být války drogových kartelů v Latinské Americe (Schneckener, 2009: 12).

Legální definice – vychází z trestního práva – Kriminalita je tedy souhrn trestných činů spáchaných na určitém území za určité období. Je zde ještě pojem delikvence, který zahrnuje i činy, které nejsou jinak trestné, např. činy spáchané osobami mladšími 15 let, patří sem trestné činy a přestupky. Dalším pojmem je protispolečenská činnost, což je nejširší pojem, který zahrnuje kriminalitu, delikvenci a negativní společenské jevy.
Sociologická definice – je širší. Může zahrnovat i jevy, které jsou pro společnost velmi škodlivé, ale jejichž skutková podstata není uvedena ve zvláštní části trestního zákona.

Teroristé – definice pojmu teroristé

Pojem teroristé označuje jednotlivce či skupiny, které používají násilí jako komunikační prostředek k vyvolání strachu a paniky. Za tímto účelem využívají například únosy rukojmích, sebevražedné útoky či útoky výbušninami, jejichž cílem mohou být jak vládní či armádní objekty, tak veřejná prostranství – obchodní domy, veřejná doprava apod. Konečným cílem strategie teroristů je, kromě oslovení potenciálních sympatizantů, dosažení politických cílů, a to na úrovni národní, tj.  například změna politického režimu, či mezinárodní – např. změna mocenského uspořádání regionu. Teroristická hnutí bývají často organizována na základě malých skupin či „buněk“, případně mohou tvořit rozsáhlé volně propojené transnacionální sítě. Známými příklady teroristických skupin jsou mj. Frakce Rudé armády, ETA či IRA.

Rebelové/guerilly/povstalci/partyzáni

Tento typ nestátní ozbrojené skupiny považuje Schneckener za klasický archetyp nestátního ozbrojeného aktéra (Schneckener, 2009: 9). Je pro ni typické, že usiluje o emancipaci určité společenské třídy nebo politické komunity. Jejím cílem může být svrhnutí vlády, secese určitého teritoria nebo ukončení okupačního či koloniálního režimu (Schneckener, 2009: 9). Její činnost může být vykonávána na základě socio-revoluční, nacionalistické nebo náboženské motivace. Typické je také přejímání armádního symbolismu – emblémů či uniforem. Struktura těchto skupin může být též inspirována armádním systémem velení (Schneckener, 2009: 9). Guerillová taktika je obvykle vedena z odlehlých zemědělských či horských oblastí, někdy se též používá termín městská guerilla pro skupiny operující v městském prostředí. Přímé konfrontaci se tyto jednotky obvykle vyhýbají. Podle klasiků teorie guerillové války (tj. Mao Ce Tung či Che Guevara) závisí guerillové hnutí na podpoře obyvatelstva daného území, v realitě ale bývají často sponzorována zahraniční vládou, případně jiným nestátním aktérem. Jako příklad guerilly můžeme uvést partyzány, kteří za druhé světové války bojovali proti nacistické okupaci, Viet Kong či Rudé Khméry.

milice definice pojmu milice

Termínem milice mohou být označovány dva typy skupin. Prvním jsou nepravidelné, polovojenské oddíly, které obvykle hájí zájmy vlády nebo určité části populace, stojí tedy na opačné straně než guerilly. Mohou též jednat na objednávku státu nebo s jeho tichou podporou (Schneckener, 2009: 9). Často nebývají legalizované, přesto mohou spolupracovat s místními autoritami. Jejich úlohou může být například boj proti kriminálním živlům, v případě součinnosti se státním aparátem také zastrašování politické opozice. Některé z těchto skupin se však mohou též obrátit proti představitelům státu, pokud mají pocit, že jsou ohroženy jejich zájmy či jejich pozice. (Schneckener 2009: 10).

Druhým typem milice jsou sebeobranné jednotky typu domobrany, jejichž proklamovaným cílem je chránit příslušníky dané komunity. Přestože svou činnost mohou ospravedlňovat tím, že zajišťují bezpečnost v místě, kde toho stát není schopen, milice samy se mohou stát pro komunitu hrozbou, přestanou-li respektovat právní řád (Schneckener, 2009: 10). Příkladem milice jsou například jihoafrická organizace People Against Gangsterism and Drugs či Ulsterské obranné sdružení v Severním Irsku.

nestátní ozbrojená skupina – definice pojmu nestátní ozbrojená skupina

nestátní ozbrojená skupina (NOS) označuje nestátního ozbrojeného aktéra, který se uchyluje k násilí za účelem dosažení svých cílů, přičemž skutečnost, že tato skupina nepřísluší ke státu, je přinejmenším nominálního charakteru.

Obecně vzato jsou nestátní ozbrojení aktéři jednotlivci či skupinami, které se uchylují k násilí za účelem dosažení svých cílů, přičemž skutečnost, že tito jednotlivci či skupiny nejsou součástí státního aparátu, je přinejmenším nominálního charakteru (Mulaj, 2010: 3). Typologie NOS různých autorů se obvykle liší, neboť přesné vymezení typů ozbrojené skupiny je velmi obtížným úkolem. Příkladem, jak se jednotlivé definice mohou vzájemně překrývat, může být právě Eritrejská lidová osvobozenecká fronta. Ta je v literatuře často označována jako guerilla, zároveň ale také jako národně osvobozenecké hnutí, přičemž termín guerilla bývá používán s ohledem na způsob vedení boje, národně osvobozenecké hnutí s ohledem na konečný cíl, který ELOF sleduje, tj. vytvoření nezávislého eritrejského státu. Pro účely této práce je využita následující typologie Ulricha Schneckenera (Schneckener 2009: 8-14), která se skládá z osmi ideálních typů NOA. Každému z nich Schneckener přiřazuje základní charakteristiky ve čtyřech kategoriích, z nichž každá nabývá jedné ze dvou hodnot:

1) NOA je orientovaný buď na zachování statu quo, nebo na změnu současného uspořádání;

2) NOA je, nebo není teritoriální, tj. usiluje či neusiluje o kontrolu určitého teritoria;
3) Pro NOA je důležitější buď fyzický aspekt násilí, nebo psychologický;

4) Motivací NOA jsou buď primárně politické či ideologické pohnutky, nebo je hlavním cílem ekonomický zisk.

Společenství vlastníků jednotek Vratimovská 481-484 , Praha IČO 26750937

NÁZEV: Společenství vlastníků jednotek Vratimovská 481-484
IČO: 26750937
FORMA: Společenství vlastníků jednotek
ADRESA: Vratimovská 484, Letňany, 199 00 Praha
Datum vzniku a zápisu
21. únor 2003

Společenství vlastníků jednotek Vratimovská 481-484 , Praha IČO 26750937
Společenství vlastníků jednotek Vratimovská 481-484 , Praha IČO 26750937

Spisová značka S 3120/MSPH Městský soud v Praze
Obchodní firma Společenství vlastníků jednotek Vratimovská 481-484
Sídlo Vratimovská 484, 199 00 Praha Letňany
Identifikační číslo : 26750937
Právní forma : Společenství vlastníků jednotek
Statutární orgán
Člen výboru
Milan Vacík
Praha
Den vzniku členství: 13. prosinec 2012
Petr Kořínek
Praha
Den vzniku členství: 13. prosinec 2012
Předseda výboru
Aleš Doležal
Praha
Den vzniku funkce: 20. prosinec 2012
Den vzniku členství: 13. prosinec 2012
Člen výboru
LUKÁŠ MOUKA
Praha
Den vzniku funkce: 11. prosinec 2014
Den vzniku členství: 11. prosinec 2014
Počet členů
5

Ozbrojené síly definice pojmu Ozbrojené síly

1. Ozbrojené síly strany v konfliktu se skládají ze všech organizovaných ozbrojených sil, skupin a jednotek, které jsou pod velením osob odpovědných této straně za jednání svých podřízených, a to i v případech, kdy strana je zastupována vládou nebo orgánem, který protější strana neuznává. Tyto ozbrojené síly budou podléhat vnitřnímu disciplinárnímu systému, který mezi jiným bude prosazovat 6 dodržování norem mezinárodního práv a aplikovaných v ozbrojených konfliktech.

2. Příslušníci ozbrojených sil strany v konfliktu (s výjimkou zdravotnického a duchovního personálu, jak o tom hovoří článek 33 Třetí úmluvy) jsou kombatanty, tzn. že mají právo se přímo účastnit nepřátelských akcí.

3. Jestliže strana v konfliktu zahrne pomocnou vojenskou jednotku nebo ozbrojenou složku pověřenou ochranou veřejného pořádku do svých ozbrojených sil, uvědomí o tom druhé strany v konfliktu. (ŽÚOOK, 1949).