vodník

vodník
vodník

 

Představy o vodníkovi jsou u Slovanů v základě podobné. Mívá podobu malého mužíka, dospělého muže či starce. Často mívá zelené vlasy i vousy. U Západoslovanů a Slovinců bývá pěkně oblečený, nejčastěji v zelené či červené, takovou barvu mívá i kouzelný prut či metla, kterým ovládá vodu. Může se měnit v člověka, v tom případě jej však lze identifikovat podle vody kapající ze šosu. Mění se také v různá zvířata, například rybu, koně či žábu, ale také v neživé předměty.

Obývá vodní hlubiny, obzvláště v blízkosti mlýnů, kde má svůj dům či křišťálový palác. Je aktivní především v noci kdy na hladině tleská, hází sebou jako ryba nebo si na mlýnském kole rozčesává vlasy. Ve vodě je velmi mocný, zatímco na suchu zpravidla slabý. Vládne rybám, vodním zvířatům i vodními ptactvu. Vodník je buď samotář nebo má ženu a dcery. Jeho nevěstou je buď vodní panna nebo dívka kterou utopil či která byla prokleta svým otcem nebo matkou, ta je většinou lidem více nakloněna než její muž. Když jeho žena rodí vybírá si kmotry mezi lidmi, které za to odměňuje zlatem. Jeho dcery bývají velice krásné a svádějí lidské muže.

Vztah k lidem je zpravidla negativní, ačkoliv v lidové a populární kultuře se později stal spíše komickou postavou. Někdy je jeho chování spíše šibalské, například strašení rybářů nebo protrhávání sítí, jindy vysloveně zlovolné. Často je obzvláště nebezpečný mlynářům. Západoslovanští vodníci přechovávají duše utopených v hrncích či hrníčcích. Obzvláště nebezpečný je lidem kteří se koupou v poledne či o půlnoci, naopak neškodný měl být v pátek, což byl den který mu byl zasvěcen.(Váňa, s. 116) Blahovolný vodník zase rybářům nahání ryby do sítí. Rozšířená je víra že s oblibou navštěvuje trhy a jeho přítomnost věští výši úrody či cen zboží. V lidové kultuře se také objevují oběti, které měli zajistit vodníkovu přízeň či ochránit před jeho hněvem.