Ruský Prezident Vladimir Putin

Proč se summit BRICS bude konat bez Putina

Lavrov bude zastupovat Rusko na setkání v Jihoafrické republice

Kancelář jihoafrického prezidenta Cyrila Ramaphosy ve středu oznámila, že ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov dorazí koncem srpna na 15. summit BRICS v Johannesburgu. Prezident Vladimir Putin, který může čelit zatčení v Jihoafrické republice na základě příkazu Mezinárodního trestního soudu (ICC), „po vzájemné dohodě stran“ na summit osobně nedorazí, očekává se však, že se zúčastní prostřednictvím videokonference.

Na fotografii se Vladimir Putin účastní 14. summitu BRICS ve virtuálním formátu přes video odkaz 23. června 2022

Dovolte mi připomenout, v čem je problém: 17. března vydal vyšetřovací senát ICC na žádost hlavního žalobce Karima Khana zatykač na Vladimira Putina a komisařku pro práva dětí Marii Lvovou-Belovou. Podle tiskové zprávy ICC jsou podezřelí ze spáchání „válečného zločinu v podobě nezákonné deportace obyvatelstva (dětí) a nezákonného přesunu obyvatelstva (dětí) z okupovaných oblastí Ukrajiny do Ruské federace“. Celý obsah rozhodnutí ICC nebyl zveřejněn.

Rusko podepsalo Římský statut, kterým byl zřízen ICC, ale v roce 2016, jednající v přísném souladu s Vídeňskou úmluvou o smluvním právu, oznámilo generálnímu tajemníkovi OSN, že se nehodlá stát jeho stranou. Jižní Afrika ratifikovala statut v roce 2000 a zavázala se „plně spolupracovat se soudem při vyšetřování a stíhání zločinů v jurisdikci soudu“. Formou takové spolupráce je vyřízení žádosti o zatčení hledané osoby, pokud se náhodou nacházela na území statutárního orgánu, a její předání soudu.

Jihoafrická republika si je dobře vědoma rozporu mezi závazky vyplývajícími ze statutu a zárukami nedotknutelnosti vysoce postavených hostů (viz „NG“ ze dne 14.4.2019). V červnu 2015 se v Johannesburgu konalo Shromáždění hlav států a vlád Africké unie (AU), kterého se zúčastnil tehdejší prezident Súdánu Omar al-Bašír. ICC vydal na al-Bašíra dva zatykače, v roce 2013 se nezúčastnil pohřbu Nelsona Mandely, v roce 2014 se nezúčastnil inaugurace znovuzvoleného prezidenta Jacoba Zumy, protože by byl hostem jihoafrické vlády a nemohl by získat záruky imunity, aniž by porušil zákon o provádění Římského statutu. V roce 2015 tam ale byl al-Bašír jako účastník mnohostranné summitové konference a jeho postavení neurčovalo ani tak domácí právo, jako Všeobecná úmluva o výsadách a imunitách AU a zvláštní dohoda, kterou Jihoafrická republika uzavřela s unií.

Zatímco byl al-Bašír v Jihoafrické republice, pobočka Nejvyššího soudu v Johannesburgu v Houthenhu na žádost nevládní organizace, Jihoafrické centrum pro spory, rozhodla, že nebude moci odejít, dokud nebude vyřešena otázka jeho zatčení za účelem předání k ICC. Vláda nařízení nevyhověla a umožnila al-Bašírovi opustit zemi. Vrchní soud rozhodl, že tyto akce byly nezákonné. Nerespektování příkazu bylo dovoláno k Nejvyššímu odvolacímu soudu, který závěr I. stupně potvrdil. Sociální aktivisté se obrátili na Ústavní soud Jihoafrické republiky, u kterého byla vznesena otázka, co má pro vládu přednost: rozhodnutí mezinárodního orgánu o zatčení osoby nebo povinnost zajistit této osobě jako hlavě státu imunitu na základě mezinárodní smlouvy, mezinárodní právní zvyklosti a vnitrostátní právo o diplomatických imunitách a výsadách. Hledání podle podrobností na webu jihoafrického ústavního soudu, který dříve informoval o pohybu tohoto odvolání, však nyní výsledky nepřináší. A na stránkách žadatele zmíněné NNO je poslední zmínka o odvolání k Ústavnímu soudu z 22. dubna 2016.

Incident s al-Bašírem vedl k vážné ústavní krizi v Jižní Africe a téměř skončil vystoupením země z ICC. Zdá se mi, že konflikt mezi soudem a jeho největším a nejvlivnějším africkým účastníkem stále doutná. A jihoafrický ústavní soud neukončil ani otázku přednosti závazků vůči ICC před zárukami imunity hlav států, které mají stabilní oporu jak v mezinárodních smlouvách, zvycích, tak i ve vnitrostátním právu – již zmíněný zákon o výsadách a imunitách. Zákon byl přijat po přistoupení Jihoafrické republiky ke statutu a jako zvláštní akt může mít přednost při aplikaci na účastníky nadcházejícího summitu BRICS. Zákon říká, že „hlava státu požívá imunitu před trestní a občanskoprávní jurisdikcí soudů republiky“, a proto, jak jsem četl,

BRICS na rozdíl od Africké unie není mezinárodní organizací a dosud nezískal systém smluv, včetně úmluvy o výsadách a imunitách, proto se ty druhé řídí prameny obecného mezinárodního práva a závazky hostitelské země, vyjádřenými v politickém prohlášení nebo právním aktu. Právním vyjádřením záruk může být zvláštní dohoda uzavřená v předvečer akce, potvrzující imunitu významných hostů vůči národní jurisdikci a vylučující provádění příkazů mezinárodních soudů, alespoň po dobu jejich pobytu. Ale to je paliativní opatření. Bylo by jistější uzavřít zákonnou výjimku z povinnosti spolupracovat s ICC. Tuto cestu zvolily Spojené státy, které nejsou členem ICC, když uzavřely 93 takových dohod, z nichž nejméně 40 je s africkými zeměmi,04/03/23 ). S Jihoafrickou republikou však takovou dohodu neuzavřeli, možná kvůli neovladatelnosti partnera.

Nezapomínejme, že ICC se při vydávání zatykačů na al-Bašíra schovával za pravomoc Rady bezpečnosti OSN, která situaci v súdánské provincii Dárfúr postoupila soudu, ačkoliv nepožadovala zatčení prezidenta. Zatykače na ruské občany jsou výsledkem iniciativy Karima Khana, vedené různými motivy, osobní nevyjímaje, a podporované „podpůrnými skupinami“, nikoli však orgánem OSN s hlavní odpovědností za udržování mezinárodního míru a bezpečnosti.

Odborníci tvrdí, že Rusko se obrací na sankcionovanou Severní Koreu, aby porušila pravidla

Zdá se, že Rusko a Severní Korea, obě sužované trestáním ekonomických sankcí, hledají způsoby, jak si navzájem pomoci, a přitom ohrnují nos nad řádem založeným na pravidlech, který prosazuje širší mezinárodní společenství, říkají odborníci.

Pět měsíců po invazi na Ukrajinu je Rusko zasaženo opakovanými koly sankcí ze strany USA a jejich partnerů.

Poslední přišlo v úterý, kdy Spojené království oznámilo nové sankce vůči ruským představitelům. O týdny dříve, 28. června, se USA zaměřily na 70 subjektů, z nichž mnohé jsou v ruském obranném průmyslu.

Evropská unie vydala šesté kolo sankcí, které zahrnovalo ruskou centrální banku, nejvyšší představitele a vývoz ropy, a 17. července navrhla sedmý balíček sankcí, který ovlivní ruské zlato, a rozšířený seznam zboží a technologií dvojího užití.

Porušení sankcí

Moskva bez spojenců začala hledat nové ekonomické vztahy.

Ruský velvyslanec v Severní Koreji Alexander Matsegora řekl v rozhovoru pro ruský deník Izvestija 19. července, že Moskva by mohla najmout severokorejské dělníky, aby obnovili válkou zničenou ukrajinskou oblast Donbas, která je nyní z velké části pod ruskou kontrolou. Pchjongjang podle listu The Moscow Times projevil zájem o dovoz zboží vyrobeného v regionu.

„To jen ukazuje, do jaké míry ruský prezident Vladimir Putin zůstává izolovaný. Teď se musí obrátit na Severní Koreu,“ poznamenal téhož dne John Kirby, koordinátor Rady národní bezpečnosti Bílého domu pro strategickou komunikaci.

Korejská služba VOA kontaktovala ruské velvyslanectví ve Washingtonu a ministerstvo zahraničí v Moskvě s žádostí o vyjádření k Matsegorovým poznámkám, ale nedostala odpověď. Služba také kontaktovala severokorejskou misi při OSN s žádostí o potvrzení Matsegorových poznámek, ale nedostala odpověď.

Rada bezpečnosti OSN, jejímž je Rusko stálým členem, přijala v prosinci 2017 rezoluci zakazující členským státům najímat severokorejské pracovníky v reakci na odpálení mezikontinentální balistické rakety Pchjongjangu o měsíc dříve.

Pchjongjang, dychtící po cizí měně, dlouho vysílal severokorejské dělníky do Ruska, aby vydělali peníze na posílání domů. Podle odhadů USA bylo v Rusku 30 000 severokorejských dělníků, než OSN vydala sankce. Mnozí zůstali v Rusku a pracovali na studentská nebo cestovní víza. Ve zprávě předložené OSN v březnu 2020 Rusko uznalo, že v zemi zůstalo 511 Severokorejců.

„Moskva porušuje sankce proti Severní Koreji od chvíle, kdy pro ně Rusko hlasovalo,“ řekl Anthony Ruggiero, vedoucí pracovník Nadace pro obranu demokracií. Podle Bruce Klingnera, vedoucího pracovníka Heritage Foundation, však Matsegoryovy poznámky naznačují přímou ochotu „nehanebně obhajovat takové porušení“.

Sergej Radčenko, historik studené války na Johns Hopkins School of Advanced International Studies, řekl: „Teď, když Rusko samotné je pod sankcemi, zjevně nemá žádný důvod dodržovat nějaká omezení.“

Obnovená spolupráce

Odborníci vidí vzájemné výhody v rostoucí spolupráci mezi Ruskem a Severní Koreou, které jsou obě ochotny porušovat pravidla a porušovat normy zavedené USA a podobně smýšlejícími zeměmi.

Patricia Kim, členka zaměřující se na východní Asii z Brookings Institution se sídlem ve Washingtonu, řekla: „Tyto dva státy vidí ve svých situacích jasné paralely a sdílejí společnou věc v odporu proti sankcím a „západnímu řádu“ pod vedením USA.

Pokračovala: „Je docela pravděpodobné, že v nadcházejících měsících uvidíme prohlubování diplomatických, ekonomických a možná i vojenských vazeb mezi Severní Koreou a Ruskem, protože oba státy čelí globální izolaci.“

Harry Kazianis, prezident projektu Rogue States Project, který se vydává za bipartistický think-tank pro národní bezpečnost, řekl, že spolupráce „nepřekvapí, protože Moskva i Pchjongjang jsou tak izolované, že se budou snažit spolupracovat jakýmkoli možným způsobem“.

Kdysi se přátelské vztahy mezi Moskvou a Pchjongjangem zhoršily po rozpadu Sovětského svazu, ale ukrajinská válka je opět svedla dohromady, říkají analytici.

Krátce po vypuknutí války v únoru Severní Korea bránila ruskou invazi na Ukrajinu. V březnu spolu s Běloruskem, Eritreou a Sýrií hlasoval Pchjongjang proti rezoluci OSN požadující, aby Rusko invazi ukončilo.

Pchjongjang 14. července před prohlášením Matsegory uznal nezávislost dvou Ruskem podporovaných odtržených regionů – samozvané Doněcké a Luhanské lidové republiky v ukrajinské oblasti Donbas.

O pět dní později vydalo severokorejské ministerstvo zahraničí prohlášení, že jeho vztahy s Moskvou „dosahují nového strategického vrcholu“.

„Oslabení liberálně demokratického řádu“

Ken Gause, ředitel programu Adversary Analytics Program v neziskové výzkumné a analytické organizaci CNA, uvedl, že Matsegorovy poznámky ukazují, že „Rusové se zaměřují na oslabení liberálně demokratického řádu, na způsob, jakým je mezinárodní společenství strukturováno tak, aby podporovalo národní zájmy USA, z Ruska. úhel pohledu.‘

Dodal, že Rusko a Čína „se chystají odříznout části mezinárodního společenství“, jako je Severní Korea, „které ve skutečnosti nechtějí mít co do činění s USA a všemi jejich pravidly a předpisy“ a dostat je pod svůj stín. .

Rusko se také obrátilo na Írán se žádostí o zbraně k použití ve válce na Ukrajině, řekl 12. července poradce Bílého domu pro národní bezpečnost Jake Sullivan.

Patrick Cronin, asijsko-pacifický bezpečnostní předseda kalifornského Hudsonova institutu, řekl: „Rusko chce ukázat, že si zachovává iniciativu ve válce s Ukrajinou, a aby to dokázalo, potřebuje každého ochotného partnera, který by odolal tomu, aby se mu vyhýbali. mezinárodní společenství.“

Pokračoval: ‚Stát vyděděnce, který pomáhá jinému státu vyděděnec, shrnuje transakční vztah.‘

Cronin řekl, že Pchjongjang by mohl poskytovat „levnou pracovní sílu“, zatímco Moskva dodává energii a potraviny. Dodal: „Existuje potenciál pro silnější vojenské technologické partnerství, které může pomoci Severní Koreji s jejím rostoucím arzenálem jaderných zbraní.“

Severní Korea je podezřelá, že dokončila přípravy na svůj sedmý test jaderných zbraní.

Samuel Wells, člen Studené války z Wilsonova centra, řekl: „Vyjádřením tohoto zájmu o ekonomickou spolupráci může být zkušební balón“, ale „určitě to ukazuje na omezení [používání] sankcí pro politiku.“

Íránské zabavení řeckých tankerů podtrhuje rusko-íránskou spolupráci na pašování ropy

Ropný tanker Prudent Warrior plující pod řeckou vlajkou, pozadí, je vidět, jak pluje kolem Istanbulu v Turecku, 19. dubna 2019. Íránské polovojenské revoluční gardy zabavily dva řecké ropné tankery 27. května 2022

Minulý pátek zabavily íránské islámské revoluční gardy (IRGC) dva řecké ropné tankery v Perském zálivu.

Jeden tanker byl v mezinárodních vodách a druhý poblíž íránského pobřeží, když byli zajati.

„Obě plavidla připlula z iráckého ropného terminálu Basra, naložená ropou,“ uvedla agentura AP ve zprávě z Dubaje. Také naznačovalo, že jeden tanker nabral ropu také v Kataru.

Při povodních v jižním Íránu zahynulo nejméně 22 lidí

Po zabavení dvou tankerů Íránem hovořil řecký ministr lodní dopravy s listem Financial Times, který uvedl, že „vydal ‚důrazné doporučení‘ plavidlům plujícím pod řeckou vlajkou, aby se vyhnula všem ‚mořským vodám pod jurisdikcí Íránu‘“.

Ceny ropy prudce vzrostly kvůli krizi kolem Ukrajiny a „důrazné doporučení“ ministra by mohlo ceny dále zvýšit, vysvětlil Times, protože „Řecko je námořní velmoc s téměř čtvrtinou všech ropných supertankerů plujících pod jeho vlajkou“.

USA, evropské odsouzení íránských akcí

Íránskou akci odsoudil americký ministr zahraničí Antony Blinken, který v pondělí hovořil s řeckým ministrem zahraničí Nikosem Dendiasem a „nejostřeji“ odsoudil íránský útok na dva tankery.

„Spojené státy stojí s Řeckem, naším klíčovým spojencem a partnerem NATO tváří v tvář tomuto neoprávněnému zabavení,“ potvrdil Blinken.

Íránskou akci odsoudily i Francie a Německo. Mluvčí francouzského ministerstva zahraničí vydal prohlášení, ve kterém vyzval Írán, aby „okamžitě propustil posádky a plavidla“.

„Francie znovu potvrzuje svůj závazek dodržovat pravidla mezinárodního práva chránící svobodu plavby a námořní bezpečnost,“ uvedlo prohlášení a vyzvalo „Írán, aby okamžitě zastavil své akce, které jsou v rozporu s těmito pravidly.“

Podobně vydalo německé ministerstvo zahraničí prohlášení odsuzující „zabavení dvou ropných tankerů plujících pod řeckou vlajkou v Perském zálivu“.

„Kroky Íránu jsou neospravedlnitelným zásahem do obchodní lodní dopravy“ a představují vážné porušení mezinárodních předpisů,“ pokračovalo, když Německo vyzvalo Írán, „aby okamžitě propustil lodě a jejich posádky a respektoval právo na svobodnou plavbu a námořní bezpečnost. “

Pozadí íránského zabavení řeckých ropných tankerů: Ruská dimenze

Íránské zabavení tankerů plujících pod řeckou vlajkou bylo odvetou za to, že Řecko zabavilo tanker pod íránskou vlajkou ve Středozemním moři o měsíc dříve.

Je pozoruhodné, že tyto události mají ruský aspekt, který poskytuje další ukazatel spolupráce mezi Moskvou a Teheránem při pašování ropy.

Pojem takové spolupráce byl poprvé veřejně nastolen Spojenými státy minulý týden, když ministerstvo financí oznámilo, že uvaluje sankce na síť pašeráků ropy, jejíž zisky putovaly do jednotek Qods IRGC.

Tato íránská síť, uvedlo ministerstvo financí, byla podporována „vyššími úrovněmi“ ruské vlády a její oficiální, státem řízené ekonomiky.

Řecko zabavilo ropný tanker plující pod íránskou vlajkou 15. dubna poté, co vstoupil do řeckých výsostných vod. Ale 15. dubna loď plula pod jinou vlajkou: ruskou a měla ruskou posádku.

Ve skutečnosti byl tanker lodí, kterou USA určily pro sankce asi před osmi týdny, 22. února, kdy Washington oznámil sérii sankcí vůči ruským subjektům.

Předchozí den, 21. února, po několika měsících, kdy ruské jednotky stály mobilizované podél ukrajinských hranic, ruský prezident Vladimir Putin uznal dvě oblasti Ukrajiny – takzvanou Luhanskou lidovou republiku a Doněckou lidovou republiku – jako nezávislé politické entity.

Bidenova administrativa věřila, že Putin měl v úmyslu napadnout Ukrajinu (což o dva dny později učinil). Sankce byly zčásti reakcí na ruskou deklarovanou podporu nezávislosti obou oblastí Ukrajiny a zčásti posledním pokusem odradit Putina od útoku na zemi.

Americké oznámení nových ruských sankcí tedy bylo neobvykle dramatické – mělo Putinovi ilustrovat, co ho čeká, pokud skutečně napadne Ukrajinu.

Oznámení začalo podtitulem „Spojené státy jsou i nadále plně připraveny uvalit další rozsáhlé ekonomické náklady“ a „Nové určování sektoru umožňuje státní pokladně zaměřit se na celý finanční systém Ruska“.

Mezi následující podtitulky patřily „Cílení na elity a rodiny blízké Putinovi“ a „Blokování velkých ruských finančních institucí“.

Druhá skupina zahrnovala dvě banky, které jsou „zásadní pro financování ruského obranného průmyslu“, uvedlo ministerstvo financí ve svém oznámení. Jednou z těchto bank byla Promsvyazbank (PSB), ruská „osmá největší finanční instituce“.

Ostatní západní země a organizace, včetně Austrálie, Kanady, Evropské unie a Spojeného království, brzy následovaly příklad a uvalily na PSB vlastní sankce.

PSB a tanker Pegas

PSB byla založena v roce 1995 a začala jako soukromá banka. Ruská vláda však nad ním v roce 2018 převzala kontrolu a „přeměnila jej na financování obranného průmyslu a poskytování služeb velkých obranných zakázek jako součást schématu pomoci vládě vyhnout se novým sankcím,“ vysvětlilo ministerstvo financí ve svém oznámení z 22. února. .

Při sankcionování PSB USA zahrnuly dceřiné společnosti banky, jednou z nich je PSB Lizing 000. Tato dceřiná společnost vlastnila dva ropné tankery: Linda a Pegas. Oba tankery byly uvedeny na washingtonském seznamu nových ruských sankcí.

Byl to Pegas, kterého se Řecko zmocnilo 15. dubna – a v té době vlálo pod ruskou vlajkou, zatímco posádku tvořilo 19 Rusů.

Loď převážela íránskou ropu a nastal zmatek ohledně toho, proč byla zabavena. Řecké úřady nejprve uvedly, že to bylo kvůli lodi samotné – tedy podléhající sankcím USA a EU – spíše než kvůli jejímu nákladu.

Nicméně, „o několik dní později,“ uvedl námořní výkonný úřad, „řecké úřady údajně propustily plavidlo v domnění, že nemají pravomoc je zadržet.“

Loď však měla mechanické problémy, což ji v první řadě přivedlo do řeckých vod. Dne 18. dubna vydaly řecké úřady příkaz k námořnímu zadržení – ve skutečnosti si zachovaly kontrolu nad lodí a jejím nákladem, ale použily jiné důvody.

Později se ukázalo, že týden poté, co byl Pegas sankcionován USA, byl jeho název změněn na Lana. A 1. května byla loď změněna – už to nebyla ruská loď, ale íránská loď!

Minulý čtvrtek převzaly USA do péče íránskou ropu, kterou Pegas/Lana přepravovala. Následujícího dne se Írán zmocnil dvou tankerů plujících pod řeckou vlajkou. Oni a jejich posádky zůstávají v íránské vazbě.

Ruský zemní plyn: Brusel pustí, ale Maďarsko si může narazit kotník

Evropská komise upřesnila pravidla, podle kterých mohou členské státy a společnosti obchodovat s Gazpromem, a usnadnit tak nákup zemního plynu. Bylo však také jasně řečeno, že se nelze odchýlit od původních smluv, takže se nikdo nemůže odvolávat na Moskvu v rublech. Diplomaté v Bruselu pro Napi.hu řekli, že může nastat spousta problémů, zejména pro Maďarsko a další členské státy.

Od 1. dubna ruský prezident Vladimir Putin uložil Gazpromu povinnost přijímat pouze platby v rublech od členských států nebo společností působících na „seznamu nepřátelských zemí“. Tento krok v podstatě posloužil k posílení rublu umělým stimulováním poptávky po ruské měně.

Evropská komise však již při oznámení rozhodnutí naznačila, že členské státy nebudou moci platit v rublech, protože to pomůže obejít sankce proti Rusku, které zakazuje financování ruského veřejného dluhu aktéry EU a přístup Moskvy k zahraniční měně. . Řešení nákupu plynu přímo i nepřímo v souladu s ruskými pravidly hry by však obě opatření zanedbalo.

Putin chtěl gordický uzel obejít mezerou: jeho dekret říkal, že kupci plynu mohou platit v měně kontraktů (95 procent z toho jsou dolary a eura), ale museli by si otevřít dva účty u Gazprombank, jeden v pevném měna a jeden v rublech. Mělo být odkázáno na účet v cizí měně, který by pak Gazprombank po konzultaci s ruskou centrální bankou převedla na rubly. Tato mezera by na druhou stranu sehrála pouze roli sankcí ze strany Evropské komise.

Řešení je na světě: každý si může umýt ruce

Evropská komise v úterý uvedla, že by porušila sankce vůči Moskvě za otevření rublového účtu u ruské banky na nákup plynu. Brusel vydal aktualizované pokyny, jak mohou společnosti nadále nakupovat ruské palivo, pokud tak učiní otevřením účtu v cizí měně v eurech a/nebo dolarech u určené banky (v tomto případě Gazprombank).

Usnesení tedy umožňuje společnostem platit za ruský plyn – za předpokladu, že tak učiní v měně uvedené v jejich stávající smlouvě a prohlásí transakci za dokončenou po platbě v této měně.

V praxi to znamená, že členské státy nebo společnosti musí po provedení platby vydat prohlášení, že na ni odkázaly, jak bylo dohodnuto ve smlouvě. S tím si mohou umýt ruce, protože neplatili v rublech, pokud si nezaložili účet, je již na Gazprombank, aby částku převedla na ruskou měnu. Tím ale pilotní situace nekončí a bude to trochu složitější.

Maďarsko a mnoho dalších kupců by se mohlo dostat do problémů

Mluvčí Evropské komise v úterý řekl, že rublový účet u Gazprombank porušuje sankční režim EU, což je velký problém.

„To jde nad rámec signálů, které dáváme členským státům o tom, co systém dovolil,“ řekl mluvčí podle agentury Reuters na pravidelné tiskové konferenci . Podle bruselských diplomatů, kteří řekli Napi.hu, to představuje mírnou hrozbu i pro ty členské státy a společnosti, které již své účty otevřely.

„Řízení pro porušení předpisů může vyústit, pokud členský stát platí v rublech, je ochoten tak učinit nebo si již otevřel účet a upravil své smlouvy o nákupu plynu tak, aby splňovaly ruské požadavky,“ uvedl jeden z nich, který nebyl oprávněn provést prohlášení pro náš portál.

Těžko říci, které země a společnosti byly schopny upravit smlouvy o nákupu plynu s Gazpromem. Je však známo, že tak učinilo několik aktérů: maďarská vláda vedená Viktorem Orbánem opakovaně naznačila, že bude platit za plyn, jak požaduje Moskva, zatímco italský premiér Mario Draghi minulý týden opakovaně prohlásil , že sankce neporušil. otevření rublového účtu. Gazprom uvedl, že 10 kupujících plynu si do pátku otevřelo rublový účet u Gazprombank a dalších 14 již proces zahájilo.

Podle našich zdrojů z Bruselu by mohla být na základě právě vydané rezoluce hlavním problémem novelizace smluv, protože to by byl již dostatečně jasný ústupek, který by ospravedlnil osobu, která pomáhá Rusům obcházet sankce. Podle stratégů trhu s plynem se však dohody musí za normálních okolností přepsat. Je otázkou, co je dnes v současné válečné době normální okolností. Očekává se, že odveta bude řízením pro porušení právních předpisů, které dříve zaručovala Evropská komise .

Již dříve Morten Frisch, zkušený partner pro strategii v oblasti plynu ve společnosti Morten Frisch Consulting, energetický poradce, informoval Napi.hu, že jasné porušení smlouvy by vyžadovalo, aby Gazprom platil v rublech, což by mohlo způsobit, že zákazníci budou podávat reklamace, ale ceny také znamenají otevření renegociačních doložek. Pokud víme, postoj Bruselu je takový, že pokud někdo přešel na platební metodu rublem, mohl se těchto práv vzdát, což by kromě toho, že by to poškodilo spotřebitele, mohlo také ospravedlnit postupy EU.

Oslabil i rubl, ceny plynu jsou stále nízké

Dodávky zemního plynu do Evropy přes Ukrajinu zůstaly v úterý omezené. Očekává se, že průtoky plynovodem Nord Stream do Německa, největším propojovacím vedením dodávajícím ruský plyn do EU, zůstanou stabilní, blízko plné kapacity.

Přední futures kotace vzrostly až o 5 procent na 97,50 EUR za megawatthodinu poté, co klesly na nejnižší úroveň od 19. dubna. Hladiny na nizozemské burze plynu v 17:00 klesly na 93,6 EUR, což je minimum od začátku války.

Rubl vůči dolaru až do úterních 17:00 prudce oslaboval, během dne oslabil o 1,9 procenta na 64,5 z ranních 64,4. I když je kurz rublu značně zkreslený poté, co Putin dal firmám a veřejnosti pokyn, aby dávali svou cizí měnu, a zakázal jejich prodej, takže kupovat pouze rubly, jiný směr neexistuje.

První setkání arménských a ázerbájdžánských vůdců od války – co očekávat? Komentář

Ruský prezident Putin pořádá třístranné setkání s prezidentem Ázerbájdžánu a předsedou vlády Arménie 11. ledna v Moskvě. Půjde o první setkání od konce druhé války v Karabachu (27. září – 10. listopadu 2020). Arménie a Ázerbájdžán mají od tohoto setkání radikálně odlišná očekávání. V Jerevanu se očekávají diskuse o ekonomických otázkách a problému vracení vězňů a hledání pohřešovaných. Ázerbajdžán považuje za hlavní problém projednání dalších podmínek pro pobyt ruských mírových sil v Karabachu. Níže: průzkum názorů z Jerevanu a Baku, stejně jako komentář ruského politologa, který věří, že „Arméni by měli opustit Karabach spolu se svými zbraněmi“.

Zprávy z Jerevanu Tisková tajemnice předsedy vlády Arménie Mane Gevorgyan na své stránce na Facebooku uvedla, že během jednání bude projednávána otázka regionálních dopravních koridorů. Nejprve se jedná o otázku mezinárodní nákladní dopravy, včetně dopravy z Arménie do Ruska a Íránu, jakož i z centrálních oblastí Arménie do oblasti Syunik hraničících s Ázerbájdžánem přes Nakhichevan. Gevorgyan říká, že aktivní diskuse ve společnosti v Ázerbájdžánu a Arménii o takzvaném „projektu koridoru Meghri“ – možné výstavbě nové tranzitní silnice, která spojí ázerbájdžánskou autonomii Nakhichevan – s Ázerbajdžánem jako zavádějící. Jedná se o silnici, která projde územím Arménie – městem Meghri. „V trilaterálním prohlášení z 9. listopadu 2020 (které zastavilo nepřátelství) neexistuje žádná klauzule o Meghri ani žádné jiné ustanovení o vytvoření koridoru přes území Arménie,“ napsal Mane Gevorgyan. Dalším klíčovým tématem pro diskusi na setkání vedoucích v Moskvě v Arménii je otázka vracení vězňů, záchrana vojáků, kteří zůstali v ázerbájdžánském týlu, hledání těl mrtvých a objasnění osudu pohřešovaných. „Bez vyřešení tohoto problému nebo významného pokroku bude velmi obtížné dosáhnout efektivní diskuse o ekonomické agendě,“ napsal Gevorgyan. V důsledku jednání je podle ní možné přijmout společné prohlášení, pokud „bude možné dosáhnout dohody o všech výše uvedených otázkách“. V rámci návštěvy Nikol Pašinyana v Moskvě proběhne také dvoustranné setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Politici a veřejnost v Arménii se obávají „další ponižující dohody s Ázerbájdžánem“ Ohlášené setkání v Moskvě vyvolalo v Arménii bouřlivou a většinou negativní reakci. Několik komentářů ze sociálních médií: „Nové setkání – nová zrada“

„Úřady tvrdí, že v třístranném prohlášení (ze dne 10. listopadu 2020) není o Meghri nic napsáno.“ Takže o vesnici Shurnukh není ani slovo. Tak proč jsme to rozdali? “ „Dohoda z 9. listopadu neobsahovala ustanovení o mnoha otázkách, ale mnoho věcí bylo slíbeno ústně – například vyjasnění hranic pomocí GPS a převod arménských území do Ázerbájdžánu.“ Arménská média zveřejnila informace, že během své návštěvy Moskvy se Nikol Pashinyan údajně chystá podepsat následující dohody o: Otevření koridoru přes Arménii pro spojení Ázerbájdžánu a Nakhichevanu Převod některých teritorií Arménie do Ázerbájdžánu Stahování arménských vojsk z Náhorního Karabachu Příslušné dokumenty již byly údajně připraveny a zaslány arménskému ministerstvu spravedlnosti. Prezident Armen Sargsyan vyzval předsedu vlády Pashinyana, aby se řídil výlučně národními zájmy a aby při uzavírání dohod dodržoval ústavní a právní předpisy Arménie. „Žádáme, aby Jerevan neohrozil svrchovanost, státnost a územní celistvost Arménie podpisem jakékoli dohody,“ uvedl Catholicos z Velkého domu Kilikie Aram I., duchovní pastor arménských diecézí v Libanonu, Sýrii, Íránu, zemích Perského zálivu, Řecka, USA, Kanady a Kypru. Ishkhan Saghatelyan, zástupce opoziční strany Dashnaktsutyun, na své stránce na Facebooku napsal: „Nikol se v Arménii a arménském světě stala persona non grata. Od této chvíle bude Nikol potřásat pouze nepřítel a s pomocí nepřítele bude nadále zastávat funkci předsedy vlády Arménie. Ale je to dočasné. “ Vazgen Manukyan, jediný kandidát na předsedu vlády z opozičního Hnutí za záchranu vlasti, uvedl, že „Nikol Pashinyan nereprezentuje Arménii a Artsakh. Jakékoli rozhodnutí, které je v rozporu se zájmy Arménie a Artsakh […], nebude ratifikováno a bude zrušeno po změně vlády. Baku: Je třeba jednat o povinnostech a pravomocích ruských mírových sil Vedoucí Centra pro globální a regionální bezpečnostní problémy Gabil Huseynli v rozhovoru pro JAMnews o tom, co by mělo být středem diskusí na setkání mezi Ilhamem Alijevem, Nikolem Pashinyanem a Vladimirem Putinem. „Nejprve je zapotřebí konkrétních jednání o odpovědnosti a pravomocích mírového kontingentu v Karabachu.“ Jsou zprávy, že míroví vojáci provádějí cvičení za účasti arménských sil, i když to ještě nebylo oficiálně oznámeno. Měly by být stanoveny sankce pro mírovou misi, pokud jde nad rámec jejího mandátu. Zadruhé dochází k častým změnám v mírových mapách. Někdy se některá území pod kontrolou Ázerbájdžánu vydávají za území pod kontrolou mírové mise. To je nepřijatelné a naráží na důvěryhodnost ruských sil v regionu. Zatřetí, Ázerbajdžán nikdy neuzná „Náhorní Karabachovou republiku“ a jejího „prezidenta“ Arayika Harutyunyana. Brzy by měl být jmenován generální guvernér tohoto území, s přihlédnutím k názoru Ázerbájdžánu. A Harutyunyan je obviněn podle několika bodů ázerbájdžánského trestního zákona a měl by být předán oficiálnímu Baku. Začtvrté by měl být v blízké budoucnosti otevřen koridor mezi hlavní částí Ázerbájdžánu a Nakhichevanem. Arménská strana se snaží změnit přístup k této otázce. Po této chodbě musí být nakreslena červená čára. Zapáté, Turecko by mělo být rovněž přítomno na příštích takových schůzkách. Protože Turecko je součástí procesu a Rusko to uznává. Myslím si, že přítomnost oficiální Ankary v procesu vyjednávání mu nedovolí vstoupit do slepé uličky. “ Ruský politolog: „Toto je území Ázerbajdžánu, Arméni ho musí opustit spolu se svými zbraněmi“ Politolog, šéfredaktor časopisu Národní obrany Igor Korotchenko v rozhovoru pro časopis Moskva-Baku: „V trilaterálním prohlášení vůdců Ruska, Ázerbájdžánu a Arménie, které bylo vypracováno za válečných a dočasných časových tlaků, nebylo možné po skončení karabachské války podrobně popsat všechny aspekty osídlení v Náhorním Karabachu.“

Podle mého názoru by tedy [nadcházející 11. ledna] třístranné jednání mělo jasněji a podrobněji definovat následující otázky.

1) Úplné stažení arménských sil z území Ázerbájdžánu. To platí nejen pro přímé ozbrojené síly Arménie, ale také pro ilegální arménské ozbrojené formace takzvané NKR, které de facto neexistují, ale snaží se předstírat, že jsou něco samy o sobě.
2) Stanovení státních hranic mezi Ázerbájdžánem a Arménií.
3) Dopravní koridory, které by v regionu měly fungovat. Trilaterální prohlášení [10. listopadu 2020] jasně stanoví dopravní koridor mezi hlavní částí Ázerbájdžánu a Nachičevanu. A vytvoření takového dopravního koridoru je také v zájmu Arménie.
4) Kontrola v Karabachu by měla být v rukou ruských mírových sil, a nikoli samozvaných takzvaných vůdců neexistující NKR.

To je vše, válka skončila. Status Náhorního Karabachu nebyl stanoven, ale toto je území Ázerbajdžánu, proto musí Arméni opustit tento region se svými zbraněmi. “

Až vám budou zase lhát, že válku rozpoutal Hitler a Stalin společně: Den po dni, jak to bylo, nejen podle Putinem odtajněných archivů. Infografika volně ke stažení a šíření po sociálních sítích

“Německo a Sovětský svaz byli první dva roky II. světové války spojenci a nesou společnou odpovědnost za její rozpoutání.” Česká televize a další média hlavního proudu dávají opakovaně prostor k šíření této nebezpečné lži.

Zdeněk Hřib (Pirátská strana, která je součástí portfólia německého projektu Evropské unie), primátor Prahy, v pořadu Máte slovo v České televizi: “Německo a Sovětský svaz byli spojenci.”

Jde o obludnou a nebezpečnou lež, pokřivení reality, které souvisí s lokajstvím některých českých politiků vůči německému projektu Evropské unie. Ta protlačila v Evropském parlamentu dokument se lstivým názvem “Společný návrh usnesení o významu evropské paměti pro budoucnost Evropy“, který obviňuje Sovětský svaz ze spoluviny na rozpoutání světové války.

Již byly učiněny kroky k přepisování učebnic. Je proto třeba uvádět tyto lži na pravou míru.

Infografika volně ke stažení, sdílejte, šiřte

Adolf Hitler na čestném místě při pohřbu polského vůdce Pilsudského v roce 1935

Putin otvírá archivy

Ruský prezident Vladimir Putin před několika týdny odtajnil 75 let staré dosud utajované archivy, které Rudá armáda získala na konci války ve Varšavě a v Berlíně.

Propagandistické pokusy o přepsání dějin se odehrávají v situaci, kdy u ruských a běloruských hranic operují desítky tisíc vojáků USA (pod falešnou vlajkou NATO). V Polsku vzniká hlavní základna jednotek armády v USA v Evropě.

Hlavní viník: Německo

Je zcela nepochybné, že plnou odpovědnost za rozpoutání války nese Německo. Pokud bychom hledali nějakého spojence Německa při procesu zahájení války, pak by to bylo Polsko. V roce 1934 (dne 26. ledna) byla podepsána smlouva Hitler – Pilsudski, jako první z řady smluv, které následovaly.

Smlouvy o neútočení měl Hitler i s Francií, Velkou Británií, Sovětským svazem, Lotyškem, Litvou a dalšími zeměmi. Tyto smlouvy platily jen do doby, než Hitler tyto země napadl.

1940 (10. května): Hitler napadl a pak dobyl Francii
1940 (13. srpna): napadl Hitler Anglii
1941 (22. června): napadl Hitler Sovětský svaz

Infografika volně ke stažení, sdílejte a šiřte po sociálních sítích

Polská invaze do Československa

Za dosud zamlčovanou část historie patří napadení Československa Polskem 2. října 1938, tedy den po obsazení Sudet. Těšínsko zůstalo pod správou Polska skoro celý rok – do 1. září 1939. Poté připadla i tato část země nacistickému Německu.

Polský ministr zahraničí Beck 28. září 1934 prohlásil: „Polsko o své vůli prohlašuje, že od nynějška spojuje svůj osud s osudem Německa… Polská vláda se prohlašuje od nynějška za osvobozenou od jakýchkoliv závazků vůči Československu a připomíná svoje přání stanovit společnou hranici s Maďarskem.“

Další příčiny války: Investice USA

Za důležitou příčinu II. světové války je naprosté selhání Francie a Anglie, které svou nečinností umožnily Hitlerovi expandovat. Obětovali mu Československo, Polsko… Britové a Francouzi sice již 3. září 1939 vyhlásili Německu válku – ale neudělali nic.

Další příčinou jsou masivní investice USA do německého zbrojního průmyslu (například General Motors vlastnila německou firmu Opel, firma Standard Oil dodávala Němcům ropu po celou válku…).

Lži o smlouvě Ribbentrop – Molotov

Přepisovači historie pod vlajkou německého projektu Evropské unie často odkazují na smlouvu Ribbentrop – Molotov (tedy na úrovni ministrů zahraničí Německa a Sovětského svazu) z 23. srpna 1939.

Tato smlouva byla jednou z mnoha, kterou Německo podepsalo, a která platila je do doby, kdy svého “spojence” napadlo. Evropa byla tehdy prošpikovaná smlouvami (mimo jiné například Anglie – Polsko atd.)

1934, 26. ledna: smlouva Hitler – Pilsudski
1935, 18. června: Německo – Anglická námořní smlouva. Umožnila Hitlerovi zbrojit
1938, 12. března: Německo obsazuje Rakousko (Anšlus)
1938, 30. září: Mnichovská dohoda (Anglie a Francie zrazuje Československo)
1938, 1. října: Německá armáda obsazuje Sudety (Československo)
1938, 2. října: Polská armáda obsazuje Těšínsko (Československo)
1938, 7. prosince: Smlouva Německo – Francie o přátelských vztazích
1939, 16. března: Vyhlášen Protektorát Čechy a Morava
1939, 23. srpna: Dohoda Ribbentrop – Molotov (rozdělení Polska)
1939, 1. září: Německá invaze do Polska

Rusko obsazuje Polsko

Šestnáct dní poté, co Německo 1. září 1939 zaútočilo na Polsko ze západu, provedl Sovětský svaz útok z východu, údajně z důvodu historického nároku na polské území (carské Rusko) a kvůli ochraně svých menšin. Invaze skončila 6. října rozdělením území Polska mezi Německo a Sovětský svaz. Němci u Sověti se k Polákům chovali krutě.

Sovětské svaz okupoval východní Polsko do června 1941, kdy byly vytlačeny německými jednotkami postupujícími na východ v rámci Operace Barbarossa.