Žoldnéři a soukromé bezpečnostní a vojenské společnosti

Termín žoldnéř označuje dobrovolnou placenou vojenskou sílu. Žoldnéřství má dlouhou historickou tradici – nájemné bojovníky používaly například již od 15. století italské městské státy, žoldnéři bojovali v třicetileté válce. Žoldnéry se mohli stát např. demobilizovaní vojáci, či bývalí příslušníci rebelských organizací, kteří se pro své schopnosti nechávali najímat třetími stranami – např. státy či válečnými náčelníky. Jejich služby byly proto využívané mj. v občanských válkách, kde mohli námezdní vojáci bojovat za všechny strany konfliktu. V současnosti převzaly roli žoldnéřů do jisté míry soukromé bezpečnostní či vojenské společnosti, které kromě přímé bojové podpory mohou rovněž poskytovat vojenské poradce či logistickou podporu. Známým příkladem tohoto typu nestátního ozbrojeného aktéra je společnost Executive Outcomes (Schneckener, 2009: 13).

Definice
Slovníkové definice jsou obecnější a žoldnéře definují jen coby jedince najatého cizí armádou a motivovaného finanční odměnou, nikoli (nezbytně) např. bojem proti bezpráví. Odvozená slova nebo jejich přenesený význam má navíc negativní charakter, evokující sledování vlastního zisku bez ohledu na otázku oprávněnosti konfliktu. Je vcelku běžné, že média (v souvislosti se současnými válečnými konflikty) jako o žoldnéřích mluví i o vojácích, kteří vystoupili z armády a začali poskytovat své služby a zkušenosti v civilním sektoru.

Encyklopedická definice
Žoldnéř je označení pro bojovníka, který svoji vojenskou službu nevykonává z přirozené, zvykové nebo zákonné povinnosti nebo ze závazku k nějakému politickému či ideologickému programu. Žoldnéři se účastní boje nikoli se zřetelem osobního zájmu výsledku boje, nýbrž na základě poskytnutí materiálových výhod nebo za finanční náhradu (žold).

Definice podle mezinárodního práva
Mezinárodně nejuznávanější definice žoldnéře je obsažena v Doplňujícím Protokolu 1 k 3. ženevské konvenci vydaném 8. června 1977: