Vodní funkce lesa

funkce lesa 2
funkce lesa 2

Druhou vodní funkcí lesa je role vodního štítu, zpomalovače, či nárazníku. Čím pomaleji skrápí voda zem, tím delší má čas na vsáknutí. Čím je dopad vody na zem jemnější, tím je půda méně udusaná, narušená a tím lépe jímá vodu. Vegetační vrstvy lesa proto slouží jako nárazníky, které silnému dešti staví tvář, zpomalí jej a zjemní dopad na půdu. Obrovská plocha vegetačních překážek rozloží vsáknutí vody do delšího času a zástinem ji udrží při zemi. Část vody kapalné se při odparu z listů promění v plynnou, ale díky zástinu se drží déle při zemi a zvlhčuje okolí. Tuto funkci ilustruje představa zavlažování trávníku. I jemu prospívá nikoliv proud vody, ale rozprašovačem vytvořená vodní tříšť. Oč horší je představa kropení trávou nekrytého antukového tenisového hřiště. Kdybychom použili hadici bez rozprašovače, dopadající proud vody by hřiště jen narušil a v podstatě zoral. Voda by nevsákla, ale stekla a odpařila. Půdu je tedy třeba vodou hladit, nikoli fackovat. Vegetační vrstvy lesa proto vodu zpomalí, rozloží vsáknutí do času, odpar přidrží u země a tím prodlouží čas kontaktu s jemnými částicemi vody. Tato funkce lesa je obzvlášť klíčová na šikmých plochách, např. v horách. Pokud při kalamitách dojde k plošnému vývratu lesa (po větru) a k následnému stažení vyvrácených stromů, dopadá déšť na vegetací nekrytou, holou půdu, kterou rozbíjí a splavuje. Půda se na nekryté šikmé ploše neobnovuje a snižuje úspěšnost následného zalesnění. Na šikmých plochách po lesních polomech by proto stromy neměly být stahovány, ale jen horizontálně svahovány (měly by být ponechány a položeny po vrstevnici), aby alespoň svojí masou fungovaly jako vodní nárazník a zpomalovač (vytváří přirozené terasy). I ležící těla tvoří minimální zástin a hlavně jsou zdrojem budoucí půdy a oporou pro náletová semena. Pokud se ale stromy odstraní a půda obnaží, déšť půdu rozbije a splaví do nižších poloh. Z hor se tak stanou obnažené, skalnaté a nezalesnitelné kamenné zuby.