Petiční výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, 6.12.2022

Autorem petiční akce je Společnost pro obranu svobody slova (SOSP). Na slyšení tedy přirozeně promluví také zástupci SOSP. Například spoluzakladatelé Daniel Vávra a Vlastimil Veselý, manažerka projektu sběru cenzurních zásahů Gabriela Sedláčková a další.

Petici, kterou na internetu podepsalo více než 25 tisíc obyvatel České republiky (zdroj), předali Gabriela Sedláčková a Marian Kechlibar. Osobně převzali petici poslanci Nina Nováková (KDU-ČSL) a Stanislav Berkovec (ANO).

Petice požaduje následující kroky:

Vytvořit parlamentní komisi se zastoupením všech stran v Poslanecké sněmovně a odborníků z oblasti práva, která by se zabývala případy občanů i právnických osob, jejichž účty byly neoprávněně blokovány a příspěvky smazány, aby se tyto zkušenosti mohly využít pro následný zákonodárný proces.

Po digitálních platformách požaduje formou zákonné povinnosti ustanovení odpovědné osoby s působištěm v ČR s přiměřenými rozhodovacími pravomocemi pro průběžné řešení neoprávněných zásahů do uživatelského obsahu (transparentní proces vyřizování reklamace).

Ztížení přístupu k informacím a zmenšení dosahu byla vždy cenzura

Vlastimil Veselý 5:30
Daniel Vávra 34:37
Dominik Presl, vládní poradce pro boj s dezinformacemi, 54:33
Edvard Kožušník, náměstek ministra průmyslu a obchodu, 1:02:00
Viola Fieberová, vedoucí Odboru informačních služeb MPO, 1:07:12
Rozprava (přednostně poslanci) 1:12:35
Reakce SOSP:
– Gabriela Sedláčková 1:21:20
– Jan Hořeňovský 1:27:55
– Daniel Vávra 1:34:32
Rozprava (ostatní) 1:35:17
Vlastimil Veselý 1:54:04
Diskuse ke schválení usnesení petičním výborem 1:59:22

Když jsme před dvěma lety rozjížděli petici, o které je tu řeč, vadilo nám, že dochází k omezování projevu na nových sociálních platformách, které se staly významnou součástí veřejného života. Mysleli jsme si, ze tyto platformy cenzurují samy, ze své vlastní vůle a ideologické zaujatosti.

Jenže mezitím se ukázalo, že i naše nejpesimističtější představy byly slabým odvarem toho, co před námi stojí. A situace se vyvinula tak, že lkát tady nad mazáním příspěvků na Facebooku, je již vlastně směšné.

Než se ale dostanu k jádru problému, kterému čelíme, dovolte mi osvětlit několik základních pojmů.

• Kde žijeme? V liberálně demokratické parlamentní republice. A v právním státě.
• Co je to demokracie? Jsou pro ní charakteristické volby a ochrana lidských a občanských práv jako je svoboda projevu, shromažďování a sdružování a právo na informace. Pro všechny.
• Co je to republika? Forma vlády, ve které je země považována za veřejnou záležitost, nikoliv vlastnictví vládce, jejímž zdrojem moci je lid.
• Právní stát by zase měl sloužit občanovi, nikoli naopak. Je spojován s liberálními hodnotami jako svoboda a rovnost občanů a chápán jako protiklad diktatury a totality, protože zamezuje zvůli vládnoucích ke zneužití jejich politické moci proti občanům a jejich svobodě.
• Politická práva jsou založena na principu svobody a rovnosti.
• Tato rovnost je v Listině práv a svobod vyjádřena takto „Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní lidská práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné a nezrušitelné.“ Všem bez rozdílu.
• Součástí toho je i konsensus, že poražení ve volbách by měli žít v uspokojení a s vědomím, že jejich život a svoboda nekončí a že se mohou podílet na vládě.
• Zásadní právo, je Právo na informace – Jeho realizace přináší dostatek vstupních údajů k rozhodování, což umožňuje fyzické osobě se účinně orientovat v politickém životě a podílet se na něm. Umožňuje svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na státní hranice.
• A k tomu nerozlučně patří i Svoboda projevu – každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem, nebo jiným způsobem.

To je poměrně hodně zmínek o svobodě a právu na ní, že? Jinými slovy na svobodném rozhodování lidu je demokracie založená. Pokud někdo znemožní lidu přijímat všechny nefiltrované informace, znemožňuje mu se svobodně rozhodovat. A proto společnost, kde nějaký vyvolený lidem filtruje informace, omezuje jejich dosah na základě vlivu, kterým disponuje, za účelem udržení se u exekutivní moci, nemůže vykazovat zřetelné postupy demokracie, ale naopak oligarchické snahy o ovládnutí masy.

Pokud mám neúplné informace, nemohu se správně rozhodnout u voleb. A to je samozřejmě vždy primární účel cenzury. Umlčet opozici a udržet se u moci.

Bohužel našim elitám, trpícím zjevně náhlými autokratickými sklony, nedochází to, že pomocí jejich nástrojů pro boj s dezinformacemi, se může udržet u moci i někdo jiný než oni. Naši předkové byli v tomto daleko prozíravější a dokázali uvažovat v širším logickém spektru – všechny svobody a lidská práva přísně zakotvili v ústavách.

Pro jistotu zopakuji ještě jednou a srozumitelněji:

• V této zemi jsme si všichni rovni.
• Je jedno, co si někteří zastánci cenzury myslí o inteligenci svých spoluobčanů.
• VŠICHNI mají stejná práva. Předseda vlády, úředník ministerstva vnitra, český elf, vysokoškolský profesor i paní Vomáčková, co posílá kamarádkám řetězové emaily.
• Nikdo nemá žádný speciální statut a právo ostatním cenzurovat informace proto, že jejich šiřitelé a pisatelé ze své podstaty nedisponují přirozeně silnou inteligencí.
• Nikde v žádném zákoně se nepíše, že chytřejší lidé, jako třeba bojovník s dezinformacemi pan Kartouz, vystudovaný tělocvikář, má jiná, lepší práva, než paní Vomáčková.

My jsme ale bohužel svědky toho, že se mezi intelektuály i politiky prosadil zcela opačný názor. Lidé jsou hloupí. Věří nesmyslům. Nemá cenu s nimi diskutovat. Je potřeba to zakázat. Slovo dezinformace se stalo nejnadužívanějším slovem současnosti. Cokoliv se komukoliv nelíbí, je dezinformace.

A tak se stane, že náš premiér vypustí do světa tyto věty:  „My musíme chránit za každou cenu… svobodu slova, projevu, všechny atributy, které ke svobodné společnosti patří… Na druhé straně, lidé mají PRÁVO na to, aby informace byly KORIGOVÁNY.“

Opravdu? Z jakého zákona, či článku Ústavy to právo na korigování vyplývá? Kdo mi ho dal? A co to znamená KORIGOVÁNY? Jak korigovány? Kým korigovány? Na základě jakého mandátu? Od koho? Z žádného. Jak už víme z předchozího, je to v přímém rozporu se vším, na čem je založena naše republika. Mimo jiné s Článkem 17 odstavcem 3 (cit.) – Cenzura je nepřípustná.

Dovolím si k tomu jeden velmi trefný citát: „Kdysi spoutaný národ, jehož vůdci konečně ztratí kontrolu nad tokem informací, brzy propukne ve svobodu a vitalitu, ale svobodný národ, který postupně zužuje kontrolu nad veřejným diskurzem, začal rychle sklouzávat k despotismu. Mějte se na pozoru před tím, kdo by vám chtěl odepřít přístup k informacím, neboť ve svém srdci sní o tom, že je vaším pánem.“ Možná vás překvapím, ale je to citát ze hry Alpha Centauri od tvůrce známé Civilizace Sida Meyera.

Je to moudré. Protože kdokoliv může říci o své opozici, že její nástup bude představovat bezpečnostní hrozbu, ohrožení něčích práv, nebo  ohrožovat zdraví a může tak tuto opozici umlčet. Je to triviálně snadné. Obzvlášť s další berličkou, se kterou novodobí autokraté přišli: Nesmíte nenávidět. Neboli „hate speechovat“.

Téměř jakákoliv kritika kohokoliv se dá označit za nenávist vůči jeho víře, původu, přesvědčeni, osobě, věku, zdraví, či pohlaví… Máme tu tedy jakési další neexistující novodobé právo, právo nebýt uražen.

Jeho aplikace pak může způsobit řadu komických nepříjemností. Nemůžeme nikoho nenávidět pro jeho víru, ovšem prakticky každá víra něco nenávidí. Tu zakazuje potraty, tu má problém s homosexualitou a jindy je zase nepříjemně šovinistická. To jsou všechno věci, které jež je zakázané nenávidět, ovšem nenávidět se nesmí ani víra a přesvědčení. Co s tím? Zcela jednoduše: Nechat každého, ať si myslí, co chce, jak to bylo doposud? A to se vůbec nebudeme bavit o vtipech o blondýnkách a černém humoru.

Optimisté, naivkové a především autoritáři nad tím mávnou rukou. Je to jen paranoia! Nic takového nehrozí! Čímž se dostáváme konečně k podstatě myšlenky. Nejen hrozí, ale už se to děje. Když jsme naši petici rozjížděli, tvrdili jsme, že sociální sítě mohou svým chováním ovlivňovat výsledky voleb. Tehdy pro to nebyl žádný přímý důkaz. Dnes už ho ovšem máme.

Krátce před prezidentskými volbami v USA v roce 2020 přišel deník NYPost se skandální informací, že se dostal k laptopu Huntera Bidena, syna prezidentského kandidáta, na kterém jsou důkazy o jeho kriminálních aktivitách, užívání tvrdých drog, možném, sexu s nezletilými, nedovolenému ozbrojování, ale také namočení jeho otce Joe Bidena v podivných obchodních stycích s Čínou.

Co následovalo?

• Článek byl bez důkazů označen drtivou většinou západních médií (NYT, WAPO, Politico, CNN) a factcheckingových organizací za ruskou dezinformaci.
• 50 bývalých členů informačních služeb včetně pěti ředitelů CIA, prohlásilo, že je to ruská dezinformace.
• Deníku NYPost byl na několik týdnů zablokován účet na twitteru.
• Sdílení článku na sociálních sítích vedlo k blokacím účtů uživatelů, včetně tehdejší tiskové mluvčí amerického prezidenta.
• Bez vědomí uživatelů se příspěvky na toto téma  nikomu nezobrazovaly, nebo byl článek sítěmi označován jako dezinformace.
• Cenzura probíhala dokonce i v rámci soukromých zpráv.

A pak se ukázalo, že to byla pravda: Zdrogovaný Hunter Biden skutečně zapomněl svůj laptop v servisu, informace v něm jsou autentické a Rusko s tím nemá co do činění. Ovšem až po volbách.

16% Bidenových voličů následně v průzkumu Media Research Center prohlásilo, že kdyby to věděli, volili by jinak. 4% z toho by volili Trumpa, 4% někoho jiného. 4% by nešlo k volbám. Jinými slovy, těsné volby by Biden nejspíš nevyhrál.

Takže tady máme jasný důkaz, že konání sociálních sítí nejen, že může ovlivnit výsledky voleb, ale i je v reálném čase a prostoru ovlivňuje. Po čtyřech letech vyšetřování Trumpa a jeho kolaborace s Ruskem se navíc ukázalo, že jádro obvinění byly dezinformace z dílny volebního štábu Clintonové a Federální volební úřady udělily pokutu její prezidentské kampani a Demokratickému národnímu výboru za to, že řádně nezveřejnily objem finančních prostředků vynaložených na kontroverzní opoziční výzkum, který vedl k nechvalně proslulému spisu Trump-Rusko. (zdroj informací v tomto odstavci: CNN).

Další důkaz, že volby ovlivnily dezinformace. Ovšem dezinformace od těch, kteří s nimi nejvíce bojují a „zaručenými“ (dez)informacemi o ruské pomoci Trumpovi nás denodenně zásobovali: prostřednictvím masových medií, jednotlivých politiků, sociálních sítí, nadnárodních korporací a zpravodajských služeb. Tady jen dodám, že pokud má někdo pochybnosti o pravdivosti těchto tvrzení, milerád mu poskytnu veškeré zdroje z pro něj jistě důvěryhodných médií jako CNN, NYT, či Guardian.

Otázkou ovšem je: Bylo chování sociálních sítí dílem jejich aktivismu, nebo bylo na politickou objednávku? A i na to už máme odpověď.

Elon Musk koupil Twitter a zveřejnil, jak to tehdy bylo, a na základě čeho byl NYPost zablokován. Součástí tohoto zveřejnění byly i emaily společnosti Twitter, které reagovaly na žádost Bidenova týmu v době před volbami 2020.

Ale už z předchozího období víme, že Úředníci ministerstva vnitřní bezpečnosti a Ministerstva zdravotnictví a sociálních služeb posílali e-maily zaměstnancům Facebooku a Twitteru, aby upozornili na případy údajných dezinformací a poskytli jim správná stanoviska k boji proti údajně nepravdivým zprávám, které se na těchto platformách šíří.

To je ovšem Amerika. Pokud chceme důkaz, že státy delegují cenzuru na soukromé společnosti a obcházejí tím její nepřípustnost, můžeme zůstat u nás doma. Pokoutné zablokování dezinformačních webů sdružením CZ.NIC na základě žádosti vlády (podle CZ.NIC) o které vláda nežádala (podle vlády), ale děkuje za něj (premiér), je jedním z nich. Tady by šlo zásah i pochopit, kdyby se ovšem neudál zcela pokoutně, protiústavně a neměl prakticky nulový výsledný efekt.

Nebo si připomeňme situaci v Německu, kde na základě boje s nenávistí vláda nutí sociální sítě  pod drakonickými pokutami až 50 milionů euro udávat svoje uživatele státu a mazat nenávistný obsah do 24 hodin. Německá policie provedla v poslední době tisíce razií u lidí, co třeba jen napsali někomu, že je blbec, nebo sdíleli obrázek. Deník The New York Times při prověřování německých státních záznamů zjistil více než 8500 takových případů. Celkově bylo od roku 2018 obviněno nebo potrestáno více než 1 000 lidí, což je podle mnoha odborníků pravděpodobně zlomek reálných čísel.

V březnu se odehrála hromadná razie asi ve stovce domů po celém Německu v rámci koordinované celostátní akce, která pokračuje dodnes. Důvod? Lidé sdíleli na Facebooku zavádějící obrázek o političce Strany zelených. Zatím se většina z nich stala jen terčem domovní prohlídky, zabavení elektroniky a dostala pokuty v řádech tisíců euro. Jeden pachatel byl za post, že si zavražděný politik SPD za to může sám svou politikou, zavřen do blázince.

Londýnská policie zase zatkla pouličního kazatele za to, že kázal o tom, že v Bibli je rodina definovaná jako muž a žena. V Británii jsou vůbec napřed a tak kupříkladu policie má speciální jednotku na vyšetřování nenávisti na internetu, zatímco pro vyšetřování reálné násilné kriminality nemá dostatek policistů. Ale to není  všechno. Zavedli tam dokonce takzvané non crime hate incidents, tedy zcela legální výroky, které by ale mohly někoho urazit, a tak vás za ně policie může obtěžovat a vyšetřovaní je budou mít v trestním rejstříku. V roce 2020 jich bylo už 120 tisíc. Ano tisíc. Evropská unie Německo bedlivě sleduje, neboť chce něco podobného zavést také a tím pádem to brzy budeme mít i u nás.

Dále tu máme zákony, které mají chránit demokracii před hrozbami. A tím se kruh uzavírá, protože cokoliv co nespadá pod předchozí případy, spadá sem. Nelíbí se vám, co dělá vláda? Ohrožujete státní demokratické zřízení v zájmu nepřátelské mocnosti a proto musíte byt umlčen.

No a kdyby náhodou ani to nefungovalo, jsou tu další opatřeni. Evropský zákon o svobodě médií, který je o všem, jen ne o svobodě, a de facto zařizuje, že majitelé médií nad nimi ztrácí kontrolu. A u nás se budou muset média brzy brzo řídit i jakýmsi etickým kodexem. Takže ještě pro jistotu sebecenzura.

Naše Ministerstvo vnitra mezitím připravuje zákon o dezinformacích, který se snaží obcházet Ústavu tím, že si vymyslel, že když to nezakáže úplně, ale jen trochu, za nějakých podmínek, tak to cenzura není. To v návrhu zákona skutečně je: Pokud někomu omezíte či ztížíte přístup k obsahu, není to cenzura a samotný nárok, dle Ústavy, na to není. Každé toto jednotlivé opatření vlastně vypadá i docela rozumně. Všechny dohromady jsou naprosto smrtící mix umožňující postihovat prakticky jakýkoliv názor. Co toto má společného se svobodou slova a demokracií? Nic.

Jak už jsme si řekli, na svobodném rozhodování lidu je demokracie založená a bez informací nemůže být žádná forma rozhodování plnohodnotně funkční.

V demokratickém systému by se správně neměla formovat žádná elitní skupina, která by měla tendence diktovat obyčejnému lidu cokoliv o cenzuře, omezování a filtrování jeho veřejného projevu. Je to svobodná soutěž myšlenek, kde každý má právo být zastoupen. Tedy i lidé, kteří si myslí, že pro naši zemi by bylo lepší, kdyby nebyla v EU. I pro lidi, kteří si myslí, že potraty jsou špatné, protože jim to řekl pán na obláčku.

Ale lidé jsou hloupí a věří blbostem! Vykřiknou mnozí. A přitom jim nedochází, že s paní Vomáčkovou, která šíří řetězové emaily, ztratí přístup k informacím každý. Tedy i oni sami, já, Vy všichni, co tu sedíte, novináři, vědci, všichni. Jen vládnoucí autokraté a tajné služby ne. A o tom, co smíme vědět asi rozhodne nikým nevolený a moudrý pan Benedikt Vangeli na centru hybridních hrozeb společně s panem Rakušanem 44 letým bývalým učitelem němčiny a dějepisu na gymnáziu, toho času čelící korupčnímu skandálu. To je zřejmě kvalifikace na funkci cenzora.

Lidé nejsou zas tak hloupí. A čím více je umlčujete, tím méně vám budou věřit. Je to právě to umlčování, mající za účel odstranit kritiky nepopulárních kroků vlády v naději, že když se o tom nebude mluvit, lidem to nedojde, které společnost radikalizuje. Lidem to dojde. Radikalizováním se vlády ohánějí, když zavádějí další cenzorská opatření, proti těm, kterým to došlo. A ty společnost ještě více zradikalizují a pošlou do náruče extremistům, sociopatům a konspiračním teoretikům.

Vláda, která toto činí ztrácí důvěru všech, kterým tak činí a činí z nich své nepřátele. Společnost nezradikalizuje nějaká extremistická strana, ale nespokojenost se situací, do které jí dostaly kroky vlády.

Každý, kdo pamatuje období před rokem 1989 si přitom může pamatovat, že rétorika je vždy takřka identická. Nepřátelské mocnosti, zahraniční agenti, štvavé vysílačky, rozvracení demokratického zřízení a ze všeho nejlepší posilování demokracie cenzurou. To skutečně zaznělo od ministra naší vlády. Problémy je vždy potřeba shodit na nějakého vnějšího nepřítele aby se zamaskovala vlastní neschopnost. Vláda reprezentující vůli svých občanů, což je její úkol, jim nemusí nasazovat náhubky.

Za normální situace bych přepokládal, že česká vláda bude hájit svobodu projevu svých občanů proti zvůli nadnárodních korporací. Bohužel se zdá, že tomu je naopak a vláda není spojencem, ale oponentem v tomto boji.

Podle nás, právě čelíme největšímu ohrožení demokracie a svobod od roku 1989. A stejně jako vždy, je to omlouváno dobrými úmysly a kritickou situací. Vždy bude nějaká kritická situace. A umlčování znemožňuje zvážit všechna možná řešení a jediný komu pomáhá, je viník krize, kterému komplikuje plány.