Populismus A Korupce

V roce 1989 padla komunistická totalita ve střední Evropě do značné míry proto, že nedokázala držet tempo ekonomického rozvoje v kapitalistickém demokratickém světě. Zaostávání v životní úrovni bylo důležitou součástí příčin nespokojenosti lidí s tehdejším režimem. Ještě v roce 1995 vytvořila slovenská
ekonomika hrubý domácí produkt na obyvatele v paritě kupní síly (tj po zohlednění cenových rozdílů) pouze na úrovni 40% starých 15 členů Evropské unie, což bylo srovnatelné s Polskem nebo Maďarskem. V roce 2015, tedy 26 let po nástupu demokracie, to však už bylo podle Eurostatu 71%.
Za posledních 20 let jsme patřili mezi nejrychleji rostoucí ekonomiky v postsocialistické Evropě a spolu se sousedy z V4 jsme se výrazně přiblížili starým členům EU1
.
Nastartování procesu dohánění bylo možné díky pádu komunistické totality a přechodu na demokracii a tržní ekonomiku. Demokracie ale může mít různé podoby. Může se lišit mírou centralizace politické moci, svobody médií, nezávislosti soudnictví, mírou korupce či vlivu oligarchů na politiku. Formální existence demokracie nezaručuje ekonomický úspěch, klíčový je způsob jejího uplatňování.
Podle více autorů jsou základním zdrojem prosperity takzvané inkluzivní instituce, čímž myslí takové pravidla fungování politiky i ekonomiky, které zabraňují zneužívání moci na úkor jiných obyvatel.
Zní to jednoduše, ve skutečnosti ale jde o historickou výzvu, kterou mnohé společnosti dosud nezvládli a i ty, kterým se to podařilo, nemají garanci, že to tak bude navždy. S mocí se totiž spojuje velké pokušení využívat ji ve vlastní prospěch bez ohledu na jiných. Teorie o „železném zákoně oligarchie“ 3
dokonce tvrdí, že mocní v tomto jejich úsilí dříve či později uspějí. Novější poznatky ukazují, že to tak nemusí být, pokud ve státě fungují instituce, které zajišťují vzájemnou kontrolu různých složek moci.
Klíčovým nástrojem proti zneužívání moci je fungující demokracie, v níž je politická moc rozložena mezi několik orgánů tak, aby se navzájem kontrolovaly a aby se moc nesoustředila v rukou úzké skupiny politiků. Měla by fungovat férová soutěž politických stran. Nezávislé regulační orgány, nezávislé soudnictví a vyšetřovací složky by měly garantovat vládu zákona a ochraňovat soukromé vlastnictví.
Nezávislá média, občanská společnost a podnikatelé nezávislí od politiků a monopolů jsou klíčoví aktéři, kteří mohou podporovat zavádění inkluzivních institucí. Antimonopolní orgány by měly
zabraňovat vzniku a rozpínání monopolů. Protikladem fungující demokracie jsou autoritativní režimy, diktatury a „zajetí státu“, když oligarchové ovládají politiků a ovlivňují jejich rozhodnutí a legislativu ve vlastní prospěch.
Vývoj v zemích V4 ukazuje, že rozvoj demokracie není přímočarý. nástup autoritativních a populistických politiků, vliv oligarchů, stále rozšířená korupce, oslabování nezávislosti médií, soudní moci a regulačních orgánů jsou některé z rysů, které se v různých státech V4 projevují s rostoucí intenzitou. Pokud bude oslabování demokracie v regionu V4 pokračovat, dříve či později se projeví v pomalejším růstu ekonomiky a zastavení vyrovnávání životní úrovně vyspělých států.
Neexistují jednoduché řešení. Demokracii by měla podporovat silná neformální koalice nezávislých médií a nevládních organizací zaměřených na kontrolu vlády, boj proti korupci a podporu reforem. Zvláštní význam mají soukromí podnikatelé, kteří nejsou provázání s vládnoucími politiky a monopoly, přitom ale mají finanční zdroje i motivaci podporovat pro-demokratické síly v
společnosti. Důležité je také přijímat systémové změny, které sníží riziko zneužití moci. jde zejména o zvyšování transparentnosti při používání veřejných zdrojů a také v procesu rozhodování.
Zveřejňování informací posiluje veřejnou kontrolu. Systémové opatření by měla být zaměřeny i na rozkládání příliš centralizované moci na několik vzájemně se kontrolující subjekty. nezávislost a odbornost vyšetřovacích, kontrolních a regulačních orgánů je důležitou podmínkou fungování demokracie. Vnitřní kontrola soudnictví, policie i prokuratury by například měla být personální,
finančně i organizačně oddělená od výkonu a neměla by spadat pod jednu osobu. Orgány jako Nejvyšší kontrolní úřad, Úřad pro veřejné zakázky, Antimonopolní úřad, Úřad pro dohled nad zdravotní péčí, zda Úřad pro regulaci síťových odvětví nesmějí být loutkami v rukou politiků, ale sebevědomými autoritami, které rozhodují samostatně na základě odborných analýz.
Tato studie dokumentuje vysokou nespokojenost lidí s kvalitou demokracie na Slovensku i její zhoršování v posledních letech. Vyplývá to z reprezentativního průzkumu veřejného mínění, dotazníkového průzkumu mezi vybranými osobnostmi, hloubkových rozhovorů s podnikateli i několika diskusí se studenty, které jsme absolvovali v druhé polovině roku 2016. Studie ukazuje, že velká část nejvíce frustrovaných lidí je náchylná vzdát se demokracie a podpořit i extremistické síly.
Jde přitom zejména o lidi, kteří si alespoň uvědomují souvislost mezi kvalitou demokracie a kvalitou života. To může vysvětlovat jejich větší ochotu akceptovat radikální nedemokratické řešení.
Vysokou nespokojenost se stavem demokracie a relativně vysoký podíl lidí odmítajících demokracii a integraci do EU považuje INEKO za varovný signál, kterému je třeba věnovat zvýšenou pozornost. jde totiž o živnou půdu pro další posílení extremisty a populistů na politické scéně.
Podle INEKO je ve veřejném zájmu rozvíjet kritické myšlení lidí a vysvětlovat, že fungující demokracie je základním předpokladem růstu kvality života všech občanů. Nejlepší totiž chrání lidi před zneužíváním moci, čímž poskytuje prostor pro využití jejich potenciálu. fungující demokracie současně vytváří podmínky pro svobodnou diskusi, čímž umožňuje hledat co nejlepší řešení společenských problémů Klíčovým znakem populismu je, že ignoruje, ba dokonce rozvrací férovou diskusi založenou na argumentech. To znemožňuje řešení problémů. Populismus se na Slovensku ve větší míře začal šířit od roku 2006, kdy Směr na čele s Robertem Ficem převzal vládu a zahltil krajinu množstvím nereálných
nebo škodlivých sľubov4 . Tehdy jsme si mysleli, že populismus dlouhodobě nemůže vítězit právě proto, že nedokáže řešit společenské problémy a nespokojení lidé dříve či později začnou preferovat skutečné, ačkoli i méně populární řešení. S odstupem času se ukazuje, že to tak nemusí vždy být. neřešení problémů v kombinaci se zneužíváním moci opravdu zvyšuje nespokojenost lidí. navrhnout, popularizovat a prosazovat skutečná řešení však není jednoduché. Pokud se to nedaří, začínají mnozí lidé hledat východisko iv extrémních návrzích.
Diskuse o významu demokracie by se neměla vyhýbat naopak měla by zahrnovat a být cílená na lidi, kteří sympatizují s extremistickými a populistickými stranami a zvláště na mladé. Je znepokojující, že právě mezi nejmladšími voliči získávají extremisté nejvyšší podporu. Zároveň je třeba apelovat na vládní moc, aby účinněji řešila problémy, které lidé vnímají jako selhání demokracie a zúžila tak prostor pro růst popularity extremistů. Součástí řešení by měla být opatření na podporu ekonomického růstu a odstraňování chudoby. Jak totiž ukazujeme ve studii, v krajích i okresech, kde v březnu 2016 získala extremistická strana Kotleba – Lidová strana Naše Slovensko nejvyšší podporu, je zároveň převážně i vyšší chudoba. Rozšíření chudoby úzce koreluje s výskytem romského
obyvatelstva. Ne náhodou dnes mnozí sympatizanti extremistů poukazují na dlouhodobě neřešené problémy, ke kterým dochází v styku zejména s marginalizovanými romskými komunitami.
Rostoucí nespokojenost lidí vytváří podobně jako v roce 1989 poptávka po změně. Rozdíl je v tom, že před pádem komunismu lidé jasně viděli alternativu v přechodu na demokracii a tržní ekonomiku, již odzkoušenou na západě. Nyní mnozí takovou jasnou alternativu nevidí. Paradoxně, více považují za
slabost demokracie to, že dochází ke zneužívání moci a vláda neřeší problémy lidí. výzvou je přesvědčit je, že na vině není demokracie, ale naopak, že jsme na cestě k demokracii ještě nepokročily dostatečně daleko. Pokud se nám to nepodaří a pokud neobrátíme kurz směrem ke zvyšování kvality demokracie, hrozí, že poptávka po změně budou stále úspěšnější uspokojovat autoritativní politici s jednoduchými, levnými a rychlými řešeními, na které lidé v konečném důsledku doplatí. A často velmi tragicky.