Máte nějakého nepřítele? Věnujte mu svoji televizi!

Když jsem se v práci zmínil, že doma nemáme televizi, šéf zareagoval vtipně: firma mi může zařídit spotřebitelský úvěr, kdybych chtěl. Nechtěl jsem. Naopak nabízím pár důvodů, proč si myslím, že je lepší žít bez televize.
ed více než deseti lety jsem vyslechl zajímavou přednášku o vztazích v rodině. Mimo jiné tam zaznělo, že největšími dvěma riziky pro vztah a manželství jsou:
bydlení mladého páru u rodičů
televize.
Už v té době jsem televizi sledoval jen výjimečně, ale poté, co jsem se oženil, úplně jsem odmítl mít v domácnosti televizor, a to i kdybychom ho dostali zadarmo. Při pohledu zpět vůbec nelituji. Naopak to považuji za jedno z nejlepších rozhodnutí ve svém životě. Mám více času na rodinu, udělám mnohem víc práce kolem domu i na zahradě. Ovšem občas narazím na úžas a překvapení lidí, když se dozví, že „žijeme bez televize“. A já nechápu, že oni nechápou, že výhody toho jsou obrovské a přece naprosto zřejmé.
Nabízím proto několik důvodů pro „život bez televize“:
První důvod: Nechci být manipulován
Manipulace je nejúčinnější tehdy, když si jí příjemce sdělení není vědom. Ale i když o ní ví, stejně má na příjemce vliv. Manipulace probíhá v televizním vysílání v podstatě neustále, a to i kdyby to televizní tvůrci neměli v úmyslu.
U reklamy je to zřejmé. Přesto hodně lidí tvrdí, že „na mě reklama nemá vliv“ nebo „při reklamě se věnuji nějaké jiné činnosti“. Když bychom ovšem mohli nahlédnout do domácností a koupelen těchto lidí, většinou bychom našli prášek na praní té značky, na kterou v poslední době běžela reklama. Současně, reklama je vkládána tak, aby před ní nebylo úniku. Sledování televize činí diváka pasivním a ten pak ani nemá ani vůli a energii přijímač po dobu reklamy vypnout.
Pak jsou zde další typy pořadů:
„Zpravodajství“, moderované „diskuze“ — Vše je poskládáno tak, aby formovalo postoje diváků tím „správným“ směrem, a to prostřednictvím sledu událostí, záběru kamer, výběru otázek, účastníků a dalších triků.
„Dokumenty“ — Z čeho jsou financované? Často z peněz, které na oplátku vyžadují podporu a propagaci lží o globálním oteplování způsobené člověkem či jinou levicovou agendu.
„Zábava“ — Divák zabořený v sedačce se má smát vtipům, kterým se „na signál“ smějí hosté ve studiu. I tím lze posouvat postoje diváků.
Mohu si i říkat, že o manipulaci vím, ale přesto mi utváří emoce a postoje, když se jí nechám opakovaně vystavovat. Nejde přitom o to, aby „černou“ divák považoval za „bílou“. Marketérům často stačí posun mediánu vektoru postojů o 5 % či 10 %.
A pak, forma určuje a utváří obsah. Pěkný článek na toto téma je: Můžeme si dovolit nebýt v televizi?
Druhý důvod: „Chci své děti po svém vychovávat, (až se k nám právo vrátí)“
Nechci srdce a hlavy svých dětí zamořit dnešními ideologiemi. To se děje ve velké míře jak prostřednictvím pohádek (Prasátko Pepa), tak zábavných a „vzdělávacích“ pořadů. Bohužel, často i knížkami (Bořek stavitel). Knížky si ale mohu sám přečíst předem, než je dám dětem do ruky, pořady sledovat předem nelze a být pořád s dětmi před obrazovkou je také většinou nereálné.
Jde též o těžko řešitelné konflikty s dětmi před televizi. Představte si, že ve Večerníčku začnou vysílat nějakou novou „ideologickou“ pohádku, kterou nechci, aby moje děti sledovaly. Kolik rodičů by dokázalo svému dítěti odepřít na týden Večerníček nebo vypnout přijímač v půlce pohádky? Já asi ne nebo jen velmi obtížně. Bohužel, sdělení předané prostřednictvím „barevného pohyblivého obrazu“ dítě ovlivní víc, než následné „suché“ logické vysvětlení rodičů. Je to pocit, jako by duši dítěte někdo kradl. Ne fyzicky, ale jeho srdce a mysl. Pohádky proto pouštím jen z DVD na počítači. Pouze ty, které jsou dle mého soudu nezávadné a přiměřené jejich věku. Ty staré se mi zdají být dobré.
Důvod třetí: Přínosy a náklady
Ve sledování televize a sdělovaných informací jsem nikdy nenašel žádný reálný ekonomický, společenský či jiný přínos. I kdyby informace nebyly vybírané selektivně a zkreslované, tak ekonomický přínos musí být blízký nule z principu, protože se jedná o veřejné informace.
Na druhou misku vah, tj. do nákladů, určitě patří ztráta času, který věnuji sledování televize. Také se říká, že čas jsou peníze: Kdybych se díval jen půl hodiny denně, za rok je to týden času. To mi přijde hodně. Lidé jsou nervózní, když kvůli někomu ztratí hodinu svého času a hned to přepočítávají na peníze. Ale že se sami připraví o celý týden čistého času každý rok, to je nechává klidným. Přitom za tu dobu se lze naučit nějakou novou dovednost, přečíst několik knih, získat pár nových přátel. Není pak při tomto srovnání život s televizí spíše živořením?
Náklady na pořízení přístroje a koncesionářské poplatky také nejsou zanedbatelné. A za co vlastně má televizní divák platit poplatky? Za to, že se nechá dobrovolně manipulovat, bere mu to čas a vztahy? Děkuji, nechci.
Doporučení ze zkušenosti
Jedněm přátelům jsme pomohli s přechodem od televize takto: Aby to ustáli před sebou i před svými dětmi, řekli jim, že televize je rozbitá a musela do opravy. Ve skutečnosti jsme ji společně přestěhovali na nějaký čas k nám. Vzhledem ke vzdálenosti to byla i pojistka proti „vyměknutí“, což by mohlo snadno nastat při přesunu televize „pouze“ do sklepa nebo na půdu. Osvědčilo se to, doporučuji zvolit podobný postup.
A pokud máte nějakého nepřítele, můžete si ho udobřit tím, že mu svoji televizi věnujete.